Zaměstnanci, kteří ve své práci úzce závisejí jeden ne druhém, například vysokou spokojenost s prací na dálku nevykazují. Totéž platí pro ty s nízkou mírou autonomie při výkonu práce. Neplatí také obecná představa, že práce na dálku zlepšuje rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Ukázalo se, že rodinní příslušníci, kteří by při práci v kanceláři nerušili, mají přirozenou tendenci požadovat nejrůznější úkoly na svých blízkých, kteří pracují doma. To pak vede ke snižování produktivity.
Zaměstnanci, kteří neumějí odmítat druhé, snadno se nechají vyrušit nebo potřebují pravidelné vedení, aby mohli vykonávat své běžné úkoly, proto nejsou dobrými kandidáty pro práci na dálku. Platí to i pro zaměstnance s rozsáhlejšími domácnostmi a rodinnými povinnostmi. Firmy by tudíž při zavádění pružných možností výkonu práce neměly hledět jen na úsporu nákladů.