Protože jsem dáma a už mi dávno není dvacet, mám ráda vztahy, které vydrží. Platí to v lásce i v práci. Klient, o kterém chci vyprávět, patřil mezi takové.
Firma byla japonská a v Čechách měla nejen obchodní zastoupení, ale také výrobní závod. Nevím, jestli jste na podobném místě někdy byli (v jedné asijské firmě jsem navštívila i svatyni, kde bylo možné zapálit vonnou tyčinku a meditovat nebo hovořit ke svým předkům…). První, co vás zaujme, je firemní kultura. Japonští šéfové jsou direktivní a hierarchie pevně daná. Pokud jste člověk zvenčí – tak jako já – máte přiděleného člověka zevnitř (v mém případě paní Vlasta, referentka z oddělení HR) a situace, kdy byste měli schůzku například s HR ředitelem, nastane velmi zřídka.
Naše spolupráce byla tak dlouhá, že dámy z HR u každého dalšího školení uzavíraly sázky ohledně hodnocení - nemohly uvěřit, že bychom se na vrcholu udrželi tak dlouho. Zatím jsme vyhrávali - k jejich údivu a mé spokojenosti. Jednoho letního rána mi na stole zazvonil telefon.
„Interquality, Marcela Laštovičková,“ představila jsem se. Paní Vlasta mluvila celkem tajemně. Chtěla se se mnou sejít, aby mi mohla vysvětlit, jaké školení po nás budou chtít tentokrát.
Čtěte dále zde.
Napsala Mgr. Adéla Boučková, INTERQUALITY, spol. s r.o.