Měření návratnosti podnikových investic je vesměs přímá účetní operace, jejímž výsledkem jsou faktická a regulérní data. V případě investice do e-learningu je to však složitější. Úspory lze lehce vyčíslit u rozpočtů na vzdělávání, instruktorů, administrativních hodin nebo času, který zaměstnanci tráví mimo pracoviště. U celkové produktivity, vzdělanosti, retence zaměstnanců, jejich spokojenosti či morálky je to však již problém. Dosažení relevance těchto ukazatelů je mnohdy nemožné. Zaměstnavatelé si kladou otázku, jak měřit dopad e-learningového řešení, které je součástí většího celku, jak si poradit s tím, že v některých oddělením lze určité ukazatele měřit lépe než druhé, kdy s měřením přestat apod.
Odborníci dnes hovoří o tom, že přístup k měření návratnosti investic do e-learningu se obecně mění. V minulosti se podniky zaměřovaly zejména na měření přínosů e-learningových programů z hlediska e-learningu samotného. Dnes však již usilují o vyčíslení úspor, které se úzce vztahují přímo k jejich obchodní činnosti, jako je například výkonností. Nastává tak éra víceúrovňového měření návratnosti investic. Doporučuje se při něm provádět nejprve měření očekávané návratnosti investic před vlastním zavedením e-learningového programu. Tato analýza po implementaci programu nabídne jasné srovnání výsledků a určení úspěchu či neúspěchu. Analýza návratnosti investic by měla vždy být jednoduchá a stručná, měla by se však týkat i výše uvedených „širších“ ukazatelů. Pomoci přitom může například implementace systémů pro řízení studia (LMS) či zaměstnání odborných konzultantů.
**Datum vydání:** II/2003
Article source Career Journal Asia - portál amerického listu Wall Street Journal zaměřený na zaměstnání a kariéru v Asii