Klasická pracovní doba je čtyřicet hodin týdně. Pokud má zaměstnanec stanovenou tuto pracovní dobu, může zaměstnavatel změnit pracovní dobu pouze po vzájemné dohodě. Zaměstnavatel je ale zároveň oprávněn rozhodovat o organizačních změnách, může tedy například práci sloučit s jiným druhem práce a může rozhodnout o nadbytečnosti. Pokud zaměstnavatel chce zaměstnanci zkrátit pracovní dobu a ten na to nepřistoupí, přichází na řadu výpověď.
Požádá-li o zkrácení pracovní doby sám zaměstnanec, může počítat s kladným vyřízením žádosti jen v případě, že jej k tomu vedou vážné zdravotní důvody nebo povinnosti k dětem. Délka pracovní doby je speciálně upravena pro těhotné ženy a matky. Pro ty, kteří nemohou pracovat přesčas je maximální počet přesčasových hodin omezen na sto padesát v jednom roce. Může to být i více, pokud s tím zaměstnanec souhlasí. Zákonem stanovená hranice je ale v průměru osm přesčasových hodin týdně. Mladiství přesčas pracovat nesmějí.
Kratší pracovní dobu mají také lidé, kteří pracují ve směnách. Pokud má firma dvousměnný provoz, týdenní počet nesmí překročit třicet osm a tři čtvrti hodiny. U třísměnného nebo nepřetržitého provozu je to třicet sedm a půl hodiny. Směny v obou případech musejí být maximálně dvanáctihodinové. Pracovní doba se většinou řídí Zákoníkem práce.