Zatímco pracovní doba více než 20 procent zaměstnanců v USA, Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandě přesahuje 50 hodin týdně, v Evropě se to týká jen 10 procent zaměstnanců. Zároveň existují podstatné rozdíly v tom, jakou pracovní dobu by si zaměstnanci přáli a jakou v práci skutečně tráví. Tyto závěry přinesla studie Mezinárodní organizace práce s názvem [http://www.ilo.org/public/english/protection/condtrav/publ/wtwo-jm-04.htm|Working Time and Workers' Preferences in Industrialized Countries: Finding the Balance], zveřejněná na sklonku roku 2004.
Zjištěné rozdíly souvisejí do značné míry s tím, že země, kde se často vyskytuje nadměrný počet odpracovaných hodin, nemají účinnou regulaci pracovní doby. Na druhé straně má mnoho pracovníků problém sehnat práci s dostatečně dlouhou pracovní dobou, což souvisí s rozšiřováním nedobrovolné práce na částečný úvazek včetně příležitostné práce s velmi špatnými podmínkami zaměstnání, často bez sociálního zabezpečení.
Dosažení rovnováhy mezi potřebami podniků a potřebami pracovníků vyžaduje podle závěrů studie prosazování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pomoc pracovníkům sladit pracovní povinnosti s povinnostmi k rodině, podporu rovnosti mezi ženami a muži, zvyšování produktivity a možnost uplatnit vliv na délku individuální pracovní doby.
-kk-