Problém s úbytkem zaměstnanců začal v roce 1999, kdy Convergys musel přijmout 50000 zaměstnanců, aby udržel zaměstnaneckou úroveň. Zkoušel tehdy napravit situaci různými přístupy (například celkový mírný nárůst platu), založenými na průzkumech názorů zaměstnanců. Bez většího úspěchu. Tyto průzkumy naznačily mnoho možných důvodů odchodu zaměstnanců, ale nepomáhaly identifikovat a seřazovat věci, které by pracovníky přiměly zůstat. Convergys si tedy vypůjčil marketingovou techniku sjednocené analýzy, dotazoval se zaměstnanců prostřednictvím prostředků jako dotazníky, zájmové skupiny apod. Potom analyzoval data, aby určil, jaké typy odměn mají největší vliv. Podle výsledků pak zaměřil své udržovací snahy. Odměny s největším vlivem na udržení zaměstnanců nakonec nebyly ty nejnákladnější. Convergys zjistil, že úbytek pracovní síly nelze napravit přístupem „jedna velikost pro všechny“, nýbrž komplexní směsí výhod.