Zeptáme-li se personalisty, zda by jako vhodného kandidáta na svoje místo přijal sám sebe, odpoví sebejistě ano. Není se ani čemu divit, jelikož dobře zná všechny aspekty své příhodné kvalifikace. Kdyby však o sobě věděl jen to, co udává většina žadatelů o práci v životopisech, dost možná by jako nejvhodnějšího kandidáta zvolil někoho zcela jiného. Neustále totiž platí fakt, že životopisy o kandidátech zcela přesně nevypovídají a v mnohých případech dokonce dané osobě uškodí v budoucí kariéře. Nepočítáme-li gramatické a ortografické chyby, je obecným nedostatkem životopisů fakt, že jasně a rychle nespecifikují žadatelovy kvality.
Personalista má přijmout výkonného pracovníka, přičemž má na stole sto životopisů. Životopis tak dnes hraje skutečně důležitější roli než dříve, jelikož personalista nemá čas ani prostor osobně vyhledávat neuvedené informace o žadatelích. Jednoduše přečte stovku životopisů a čistě na jejich základě zvolí asi deset postupujících. Každému životopisu přitom věnuje jen krátkou dobu, takže je velice vhodné životopis správně graficky strukturovat. Zvolenému vzorku deseti vybraných pak personální pracovník zatelefonuje a zvolí z nich přibližně pět kandidátů pro osobní pohovor. Z nich bude zvolen jeden.
Omylem mnohých žadatelů o práci je také to, že pokud jim potenciální zaměstnavatel zatelefonuje, odkládají své životopisy stranou s tím, že na ně již nepřijde řeč. I kdyby na ně řeč skutečně nepřišla, což je nepravděpodobné, bude na ně náborář již podle uvedených životopisů nahlížet. Žadatel si musí v dnešní době uvědomit, že jeho životopis by měl potenciálního zaměstnavatele motivovat k tomu, aby mu osobně zatelefonoval, aby ho pokládal vhodnějšího než zbylých 90%. Pravdou tak zůstává, že ten, kdo má skvělou kvalifikaci a slabý životopis bude bezpochyby poražen tím, jehož kvalifikace je průměrná a životopis perfektní.
**Datum vydání:** I/2003
Article source The CEO Refresher - a U.S. website focused on management