Lidé se často ani nezamýšlejí nad důležitou otázkou, zda jejich práce vyhovuje jejich životu jako celku. Přitom by se odpovědí na ni dozvěděli, zda žijí v reálném světě či nějakém mýtu nebo mylné představě. Zároveň je to i otázka, kterou by se každý den měli zabývat manažeři a odborníci na lidské zdroje, a to nejen ve vztahu k vlastním osobám, ale všem zaměstnancům organizace.
Každý má nějakou životní vizi, která se vyvíjí a mění. Právě na tyto změny by pak měli být schopni reagovat odborníci na lidské zdroje. Snažit se lidi měnit nemá smysl, naopak je třeba měnit pohled na „lidské záležitosti“ a přimět je dělat jako první aktivity, které příliš dělat nechtějí. Vyžaduje to vytvoření takového prostředí, v němž se budou zaměstnanci cítit za svou práci uznávaní. Je pro to třeba zvolit přístup, jehož výsledkem budou sebemotivující zaměstnanci.
Nejdříve je třeba pochopit, že atmosféru celého byznysu vytvářejí vůdci. Je tedy nutné mít obchodní vizi, zároveň však i respektovat zaměstnance a jednotlivé jejich odlišnosti. Zaměstnanci potřebují získat odpovědnost s pocit, že se podílejí na nějakém společném díle. Vůdce by měl vždy být připraven zaměstnancům naslouchat a být schopen každému jedinci vysvětlit, jak jeho konkrétní úkony zapadají do celkové vize. Měl by být inspirací, aby si tak každý uvědomil, co vlastně chce.
**Datum vydání:** IX/2003
Article source About HR - part of the About.com website focused on Human Resources