Průzkum vychází z rozdělení zaměstnanců podle angažovanosti do tří skupin – angažovaní (pracují s nadšením a posouvají podnik kupředu), neangažovaní (práci dávají čas, ale ne energii) a aktivně neangažovaní (předvádějí svou nespokojenost, podkopávají to, čeho jejich angažovaní kolegové dosáhli). Podle výsledků průzkumu se 62 % angažovaných pracovníků domnívá, že jejich práce pozitivně ovlivňuje jejich zdraví. Totéž si myslí 39 % neangažovaných a 22 % aktivně neangažovaných pracovníků. Více znepokojivý je fakt, že 54 % aktivně neangažovaných pracovníků říká, že jejich práce má negativní vliv na jejich zdraví. Stejný názor má 30 % neangažovaných a jen 12 % angažovaných pracovníků. Čísla jsou trochu mírnější, co se týká mentálního zdraví. Avšak rozdíl mezi úrovněmi angažovanosti jsou dramatičtější – 78 % angažovaných pracovníků, ale jen 15 % aktivně neangažovaných pracovníků cítí, že jejich práce prospívá jejich psychice. Naopak podle 51 % aktivně neangažovaných má jejich práce na jejich psychické zdraví vliv negativní.
Korelace ale neznamená příčinnost. Důvodem tvrzení může být například to, že někteří pracovníci jsou celkově optimističtější a tedy se i více angažují v práci. Ale pro manažery a personalisty je důležitý důsledek – angažovaní zaměstnanci spíše než ostatní vidí svou práci jako zdravou. Nemohou kontrolovat, zda zaměstnanci pravidelně cvičí, ale mohou zajistit lepší pracovní podmínky, které vedou k angažovanosti zaměstnanců. To jest otevřenou komunikaci, respekt, pozitivní vztahy, týmovou práci, důvěru atd.