Lidé mají tedy řadu důvodů, proč o svých prohřešcích před zaměstnavateli mlčet. Skutečnost však nezřídka vyjde najevo, dozví se jí celá kancelář i zaměstnavatel. Jednání zaměstnavatele pak většinou záleží na tom, do jaké míry zjištěná skutečnost ovlivňuje pracoviště. Propuštění by v popsaném případě měl například očekávat řidič školního autobusu.
Podobně jako problémy se zákony skrývají zaměstnanci často i problémy zdravotní a psychické. Chyba je podle odborníků v tom, že mají tito zaměstnanci pocit, že jiná možnost neexistuje a kdyby své problémy zveřejnili, budou propuštěni. To se tedy netýká zaměstnanců požívajících drogy a zakázané látky, ale například těch, kteří trpí depresemi.
Článek v této souvislosti popisuje příběh operátora záchranné služby, který propadl záchvatu paniky a osazenstvo přivolané sanitky mu v první řadě sdělilo, že se obává, že by mohl přijít o zaměstnání. Zavolali proto jeho knězi, aby s ním promluvil. Muž však i přesto potřeboval několikatýdenní psychiatrickou léčbu, takže se o jeho stavu dozvěděl i zaměstnavatel. Ten mu pak po návratu umožnil pracovat určitou dobu na poloviční úvazek. Odborníci doporučují zaměstnancům s obdobnými potížemi nezveřejňovat zaměstnavateli o svém stavu víc, než je nezbytně nutné. Zaměstnavatele zajímá, zda může jeho zaměstnanec vykonávat danou práci, nikoli konkrétní symptomy. Nechce vědět, kde zaměstnanec je a co tam dělá, ale kdy se vrátí do práce. V USA mohou zaměstnanci v takové situaci žádat o dočasné uvolnění ze zaměstnání na základě zákona známého jako Family Medical Leave Act.