Po třech letech, kdy trávil reklamní textař Chris Goldschmidt 80 hodin týdně v práci, se rozhodl podat výpověď. Čekal ho výstupní pohovor. Nemohl říct přímo manželskému manažerskému páru, co si myslí. Tedy, že ona je harpyje a on neschopný, bezpáteřní hlupák. Řekl tedy, že si užil tři roky v pekle. Šéfové se smáli, mysleli si, že žertoval, když řekl „v pekle“. Chris ve skutečnosti žertoval, když řekl „užil“. Výstupní pohovory jsou v případech odchodu kvůli nespokojenosti balancování mezi konstruktivní kritikou a špatně spáleným mostem. Ideálně by měly zlepšit interní práci a pomoci kolegům. Vy možná opouštíte loď, ale vaši kolegové potřebují záchranné vesty. Častým problémem bývá, že zaměstnanci odchází s pocitem, že teď si jich podnik cení víc než kdy předtím. Dave Rayburn se za celou dobu své práce v podniku setkal s nejvyšším vedením jen jednou asi deset minut, ale když se rozhodl odejít, potkali se hned čtyřikrát na téměř hodinu. Nejen že jim najednou záleželo na jeho názoru, dokonce mu byli ochotni zaplatit.
Na druhé straně zaměstnavatel, který se musí probrat kritikou, musí občas čelit odcházejícímu zaměstnanci, který má přehnaný dojem, jak moc na jeho názoru záleží. Někteří nadřízení se snaží potlačit kritiku nebo si ji odůvodňují tím, že odcházející zaměstnanec stejně nemá hodnotu. Ale je škoda tuto příležitost propást. Pokud organizace odmítne vzít do úvahy získané informace a interpretovat je, bude se zhoršovat, protože neprověřuje realitu.
-ba-