Někdejší ministr zahraničí USA Dean Acheson řekl: „Záznamy se nepíší pro informování čtenáře, ale pro ochranu píšícího.“ Tento výrok dnes odráží pracovní realitu mnoha manažerů lidských zdrojů. Jejich způsob života a práce spočívá stále více v dokumentování každé konverzace se zaměstnanci, prodejci nebo uchazeči o zaměstnání. Viceprezident pro lidské zdroje Jerry Flynn například posílá sám sobě e-maily dokumentující události na pracovišti nebo obchází pracoviště se zápisníkem v ruce a neustále si píše poznámky, dojde-li k nějaké problematické situaci. Jakmile se v takové situaci ocitne, automaticky shání svědky, aby tak předešel vlastním problémům. Sám říká, že je pro něho nepříjemné očekávat od každého to nejhorší, ve svém oboru však nemá momentálně jinou možnost.
Kancelář se dnes alespoň v západním světě stala místem, kde je třeba předvídat problémy a vyvarovat se soudních pří, kterých neustále přibývá. I odborníci z oblasti psychologie se shodují na tom, že chránit sám sebe (nebo firmu) je správné, činíte-li tak odpovědně. Můžete si tím zachránit práci. Otázkou pouze zůstává, zda takový způsob práce není depresivní. Ještě větší problém je pak skutečnost, že lidé, kteří si neustále kryjí záda začínají věřit tomu, že nejde o vítězství nebo prohru, ale o to, na koho je u valena vina. A obviňování je velice neproduktivní. I když je dokumentování firemní komunikace poměrně časové náročné, stává se nevyhnutelným a pro firmy může mít ve sporných situacích zásadní význam.
-kk-