Hurikán Katrina vyhnal z domovů tisíce lidí. Stále však máme v paměti obrázky obyvatel postižených oblastí sedících na střechách domů. Samozřejmě se nabízí otázka, proč tito lidé ani přes varování neunikli do bezpečí. Mnozí jsou chudí, takže si odcestování nemohli dovolit, jiní již hurikán přečkali a počítali s tím, že tomu bude stejně i nyní. Tyto důvody dávají smysl, existuje však ještě významnější důvod – většina lidí odmítá změny.
Uveďme si jeden příklad ze života. Ve Velké Británii zachytila nedávno policejní kamera řidiče jedoucího na červenou. Obdržel dopis s fotografií této skutečnosti a pokutu k zaplacení. Měl však pocit, že byl nařčen neprávem. Dopis proto odeslal zpět bez zaplacení, pouze přiložil fotografii šeku. Policie mu na to odeslala dopis s fotografií želízek. Teprve pak muž poslal skutečný šek. Vyplývá z toho, že nikdo by neměl být překvapen odporem ostatních ke změnám. Naopak bychom jej měli očekávat. Měli bychom dát ostatním šanci uklidnit se, jako to v našem případě udělala britská policie, a poskytnout pádné důvody ke spolupráci.
Odpor ke změnám je běžný i v zaměstnání. Řada lidí si stěžuje na neměnnou podobu své práce, když se však někdo pokusí o změny, ostatní mají přirozenou tendenci nic neměnit. Skutečnost je ale taková, že lidé se mohou naučit změny přijímat a dokonce i vítat. Ti, kteří se snaží prosadit nějaké změny musejí proto pochopit, že způsob, jímž budou přistupovat k druhým a také to, s čím k nim budou přistupovat, má významný vliv na výsledek jejich snahy.
-kk-