Jak stárneme, většina z nás si uvědomuje, že skákat skrz hořící kruh v cirkuse, kterým je pro nás práce, už za nabízenou odměnu často nestojí. Je tedy pravda, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“? Autorka je toho názoru, že to záleží na tom, jaký druh „starého psa“ posíláte do „psí školy“.
Kdo je to „starý pes“?
Věk je tady celkem relativní. Může to být například někdo, kdo „jen“ prošel tisíckrát kolem „stejného bloku“. Učení těchto lidí novým věcem znamená, přijít na to, se „kterým druhem psa“ se potýkáte.
Představme si „psa“, který umí jeden úžasný trik, kterým ohromí každého, ale zjevně neumí nic jiného. Někteří se odmítají učit novým věcem, protože se bojí změn. Pokud tento strach ze změny blokuje učení, hledejte cesty, jak vytvořit vhodnější prostředí a nabízejte různé studijní alternativy. Tyto osoby totiž nevidí důvod, proč se vydávat za rámec své komfortní zóny, což může naznačovat, že je třeba je více stimulovat a povzbuzovat k učení.
Představte si psa, který slyší jen to, co chce a pokud ho o něco požádáte, udělá to jen v případě, že on sám chce. Tento typ je například celkem běžný v obchodní internetové činnosti, kde odmítá uznat, že i práce s internetem vyžaduje „nové triky“.
Vymyslet, jak tady učit novým kouskům, je trik tak trochu sám o sobě:
Chápou vaši „psi“ proč potřebují znát to, co neznají? Koušou, když se je pokoušíte naučit něčemu novému? Možná máte příliš tvrdou ruku a bude třeba změnit přístup.
Jsou zaplaveni prací a unaveni? Možná, že potřebují dovolenou, nebo příjemnější pracovní prostředí a sem tam nějaký ten pamlsek za pokrok.
Na závěr pár slov útěchy. Dokonce i „staří psi“ budou skákat skrz hořící obruč... A to když jsou spokojení, zdraví a vědí, že odměna, kterou za svůj výkon dostanou, je úměrná námaze a žáru, kterému jsou vystaveni.
-av-