Jsme posedlí školením pracovníků. Došli jsme k závěru, že lidská síla je nejdůležitější prvek a jediný způsob, jak ji přilákat, vylepšovat a udržet, je nabízet možnost dalšího vzdělávání. Problém je, že máme velice chabou představu o tom, jak probíhá skutečný proces učení. Utrácíme miliardy za školení svých lidí a pak se divíme, že výsledek je chabý. Někdy se lidé opravdu změní a zlepší, výkonnost se na nějaký čas zvedne a výrobní chyby minimalizují. Většinou to tak ale nefunguje. Firmy sice zajistí formální školení, ale téměř nic se pak neděje.
Opravdové učení, takové kdy pochopíme a v mozku se propojí ty správné body, je stále svým způsobem záhadné. Týká se naší paměti, synapsí, endorfinů a šifrování. Nazýváme je neformální učení. Většina opravdového učení – toho, kdy se informace skutečně vštípí do mozku – je neformální.
Formální učení je, když je znalost předávána lidmi, kteří informaci nevymysleli. Informace může být v psané, audio i video formě. Vyžaduje testování a známkování a bývá prezentováno instruktorem. Kvůli časové a finanční tísni nemají lidé, kteří vyučují v obchodním prostředí, často takový vztah se svými posluchači, který je běžný v tradičnějším školním prostředí.
Neformální učení se děje tam, kde znalost nebyla formálně zachycena a existuje pouze jako něčí myšlenka/zkušenost. Abychom se k takovému zdroji dostali, musíme ji vystopovat a hovořit s osobou, která tuto informaci „vlastní“. Každý potřebuje tento přístup k někomu, kdo je schopen zodpovědět naše otázky a s kým můžeme chybovat a zkoušet znovu a znovu. Může se to dít po telefonu nebo prostřednictvím internetu a v neposlední řadě samozřejmě osobně. Pokud není neformální přístup zabudován do formálního procesu, je šance na úspěch dost snížena.
Abychom nastínili v praxi rozdíl mezi formálním a neformálním učením, představme si, že se chceme naučit hrát golf. Můžeme jít na seminář, přečíst si knihu, podívat se na video a pak si říci, že o golfu něco víme. Ale vlastně jsme si vůbec nezkusili hrát. Pak si můžeme zaplatit hodiny, trénovat simulované údery apod. Po tom všem si možná můžeme myslet, že jsme připraveni hrát. Zůstává však otázka, zda jsme se vlastně naučili hrát golf…
Prostřednictvím formálního učení získáme maximálně pouhých 25 % toho, co později využijeme v našem zaměstnání. Přesto se většina firem zabývá pouze formální stránkou učení. Výsledkem je, že utrácí většinu prostředků na nejméně výhodné části výukové rovnice.
Zbývajících 75 % učení se děje tak, jak kreativně adoptujeme a přizpůsobujeme se stále se měnícím okolnostem. Na pracovišti, kde se vše zaměřuje na výkon, potřebujeme také druhou část rovnice, aby byl proces učení vyvážený a plnohodnotný.
Formální učení je proto pouze začátek procesu.
-av-