Každý vůdce je zároveň i šéf. Ale ne každý šéf je vždy vůdcem. Vůdce je respektovaný, ostatní k němu vzhlížejí a on jim jde příkladem - respekt, který k němu ostatní chovají, nepramení z jeho postavení v organizační hierarchii, ale hlavně z jeho charakteru, schopností a osobnosti.
Pokud někdo chce být vůdcem, musí jít ostatním příkladem. Tým musí mít za všech okolností pevnou víru, že vůdce během každé krize „zůstane na palubě“ a bude ostatním oporou.
Když členové týmu zjistí, že se vůdce neřídí tím co káže, brzy k němu veškerý svůj respekt ztratí, i když budou nadále plnit jeho vůli. Důvěra však bude pryč a výkonnost celého týmu bude klesat.
Vůdce musí získat respekt ostatních svými činy - tak, že bude jednat čestně a upřímně. Nesmí být žádný rozpor mezi tím co říká a tím, jak se chová.
Aby šéf byl zároveň vůdcem, musí prokázat charakteristické rysy jako jsou znalosti, schopnost dobře plánovat, intuice, předvídání, perspektiva, apod. Musí respektovat každého člena týmu a zároveň si získat respekt jejich, měl by umět poradit a podpořit.
Jestliže chcete být dobrým vůdcem, musíte disponovat těmito vlastnostmi a schopnostmi - neobejdou se bez nich dobří manažeři v různých společnostech, ani lidé ve vysokých politických funkcích. Jakmile člověk získá dostatečný respekt svých podřízených, je na nejlepší cestě přestat být pouhým šéfem a stát se vůdcem.
-ds-