V rozhovoru pro magazín Harvard Business School Working Knowledge hovořili tito výzkumní pracovníci o tom, jak mohou manažeři vytvářet pracovní prostředí s podporou komunikace směrem nahoru ve firemní hierarchii. Základem výzkumu bylo zjišťování, jak zaměstnanci smýšlejí o komunikaci směrem nahoru. Šlo o to pochopit, jaké faktory podporují nebo odrazují zaměstnance od této komunikace.
Existují dva typy faktorů, které mají vliv na to, zda zaměstnanci komunikují s nadřízenými, nebo ne. Prvním typem jsou individuální rozdíly, tedy osobní dispozice, jako je úroveň extroverze či proaktivity, individuální dovednosti a postoje vzhledem k udržení pracovního místa či naopak mobilitě. Druhým typem jsou pak organizační faktory, vně jednotlivé individua, které ukazují, jak je hlas zaměstnanců ve firmě přijímán. Z8leží také na konkrétní komunikační situaci.
Výzkumníci se domnívají, že strach z otevřené komunikace s nadřízenými místy určuje jak obecná povaha lidí, tak specifická realita moderních ekonomik. V moderních ekonomikách většina lidí závisí na hierarchických organizacích a jejich šéfech. Strach z vyšších míst je proto přirozený a rozšířený. Zaměnit takovou kulturu je velice obtížné. Nejde přitom o to být příjemný nebo vytvářet příjemné pracoviště. Manažeři by se měli naučit naslouchat lidem, kteří jsou nejblíže příslušné práci a zákazníkům – tedy těm, kteří nejlépe rozeznávají problémy a mají nové nápady.
Pracovní prostředí by mělo zaměstnancům dávat najevo, že otevřená komunikace směrem nahoru pro ně nebude žádným osobním rizikem a takováto komunikace není ztrátou času.
-kk-