Často se setkávám s lidmi, kteří uvažují o práci v HR. Když je jich zeptám proč, odpovědi jsou velmi podobné: „Ráda(a) pracuji s lidmi.“ nebo „Rád(a) pomáhám lidem“. Ze zkušenosti mohu říci, že být hodný na zaměstnance a chtít jim pomáhat ale nestačí. Personalista musí být hlavně fér. Pro představu uvedu několika situací, které jsou nedílnou součást role HR pracovníka:
Nábor
Je určitě příjemné oznamovat kandidátovi, že byl přijat na pozici, o kterou se ucházel. Všechny ostatní je třeba informovat o opaku a vysvětlit jim proč tuto příležitost nedostali.
Propouštění
Čas od času je třeba se s nějakým zaměstnanec rozloučit. Takové situace jsou vždy velmi emotivní a nelze nikdy dopředu předpovědět, jak zaměstnanec zareaguje. Někteří přijmou výpověď v tichosti, někteří se rozpláčou a někteří se rozčílí a jsou agresivní. Se všemi je třeba jednat s úctou a profesionálně.
Odměňování a benefity
Peníze jsou velmi citlivé téma. Oznamovat zaměstnanci zvýšení mzdy není ale tak časté jako oznamování snižování mezd spojené s potřebným obhájením. Je třeba umět vysvětlit dělníkovi i manažerovi pomocí faktů proč společnost k daným opatřením přistoupila. Benefity, které firma poskytuje, nikdy nebudou vyhovovat všem. Důležitá je při nastavování benefitů
spravedlivost a srozumitelnost.
Vzdělávání a rozvoj
Každý chce jít na školení etikety se známou osobností nebo se učit italsky v pracovní době. Je na personalistovi, aby nastavil vzdělávání podle toho, co společnost potřebuje, a nikoliv podle toho, co si zaměstnanci přejí.
A takto bych mohla pokračovat. Díky lidem a jejich rozdílnostem je HR velmi dynamická a zajímavá práce. Je třeba být empatický k potřebám zaměstnanců, znát společnost a její potřeby a nebát se oznámit i tu špatnou zprávu.