Potíž rozhodovacího procesu spočívá v tom, že nikdy nemáme tolik informací, kolik bychom chtěli. Nevíme přesně, jaké důsledky naše rozhodnutí přinese. Rozhodování je jako cesta mlhou: blízké věci vidíme zřetelně, ale u těch vzdálených při nejlepším jen tušíme obrysy.
Čím se liší správné rozhodnutí od toho špatného? Není to vždy zřejmé. Pokud preferujeme například bezpečí, budeme za správné rozhodnutí považovat nejspíš něco jiného než ten, kdo preferuje možnost vysokého zisku.
Emocionální versus racionální
Mnoho lidí věří, že se rozhodují racionálně. Chyba lávky. Veškeré naše rozhodování je emocionálně podmíněno. Před několika lety se prováděly výzkumy s cílem zjistit vliv intuice na rozhodovací proces (např. Bechara A.: Brain and Cognition 55 (2004) 30–40, Bechara, A., Damasio, H., & Damasio, A. R.: Cerebral Cortex (2000), 10(3), 295-307). Pacienti s určitým specifickým poškozením mozku měli narušenu schopnost zapojovat do svého rozhodování emoce, rozhodovali se pouze na základě úvahy. Jejich rozhodnutí byla vždy špatná: vysoce riskantní a vedoucí ke ztrátě.
Intuitivní rozhodování kombinuje minulou, mnohdy neuvědomovanou, zkušenost a osobní hodnoty. Racionální rozhodování pracuje pouze s aktuálně dostupnými informacemi. Pokud bychom při rozhodování eliminovali intuici, ochudili bychom se o obrovské množství informací, které jsou v našem mozku uloženy. Naopak vyloučení racionální úvahy může eliminovat vliv aktuální situace.
Nejsou emoce jako emoce. Některé emoce bezprostředně souvisí s tématem, o kterém se rozhodujeme, jiné naopak vůbec. Nemoc blízkého člověka v nás způsobuje obavy. Stojíme-li v takové situaci před riskantním rozhodnutím, máme tendenci často volit bezpečnější řešení. Proto je užitečné orientovat se ve svých emocích. Emoční inteligenci je možno rozvíjet, i když osobní předpoklady hrají také svoji roli.
Dobrým vodítkem pro efektivní rozhodování může být následující postup kombinující intuici a racionální úvahu:
- Uvědomte si, jaké jsou vaše cíle a priority.
- Revidujte svoje emoce, uvědomte si zdroje své nálady.
- Sežeňte si dostupné informace a kriticky je zhodnoťte.
- Uvědomte si, jaké se vám nabízejí varianty.
- Naslouchejte svým pocitům: co vám doporučují?
- Tuto variantu kriticky zhodnoťte a porovnejte se svými prioritami a cíli.
Rozhodování v týmu
Někdy máme možnost, někdo spíš povinnost, do rozhodování zapojit další lidi. Rozhodování v týmu má řadu výhod: umožňuje využít zkušeností a znalostí více lidí, snáze vede k podpoře rozhodnutí ze strany ostatních. Má však i svá úskalí.
Direktivní rozhodování je založeno na úvaze a postoji jediného člověka, zpravidla šéfa. Ten posbírá názory ostatních, vyslechne jejich názory, ale rozhodnutí činí sám. Ostatním je pouze oznámí. Tento způsob rozhodování bývá rychlý, je však postaven na jediném člověku a kvalita rozhodnutí tak záleží pouze na něm.
Při demokratickém rozhodování se obvykle hlasuje. Rozhoduje většina, menšina se podřizuje. Tento způsob rozhodování často eliminuje nejhorší, ale i nejlepší variantu. Demokraticky učiněné rozhodnutí obvykle nikomu úplně nevyhovuje, ale také nikoho příliš nerozzlobí.
Preferovaná forma týmového rozhodování souvisí s firemní kulturou. Direktivní forma se uplatňuje v kultuře soutěživé a hierarchické. Pro inovativní kulturu je typické rozhodování konsenzuální. Kultura rodinná často volí demokratické rozhodování.
Při konsenzuálním rozhodování jde o dosažení souhlasu všech. Může k němu vést dlouhá cesta, ale konsenzuální rozhodnutí bývají nejlepší, pokud se je ovšem podaří učinit.
Typ firemní kultury vaší organizace můžete zjistit zde >>.
Při volbě způsobu rozhodování v týmu bychom měli brát v úvahu tři faktory. Prvním je důležitost rozhodnutí. Čím důležitější rozhodnutí máme před sebou, tím více bychom se měli snažit využít všechny zdroje, které máme k dispozici i za cenu delšího času. Jestliže rozhodnutí vyžaduje podporu ostatních, měli bychom je do rozhodování co nejvíce zapojit. Třetím faktorem je čas. Pokud ho máme málo, pak musíme volit způsob, který povede rychle k cíli.
Různí lidé mají různé přirozené vzorce chování a týká se to i přístupu k rozhodování. Někdo má tendenci ve skupině vystupovat autoritativně, pro jiného je přirozenější hledat konsenzus. Pro efektivitu týmové práce i pro atmosféru v týmu je užitečné mít navzájem vyjasněno, jaký přístup má být v jaké situaci preferován. Cesta k funkčním dohodám vede přes sebepoznání a poznání ostatních členů týmu.