Z dlouhodobého hlediska, pokud mají být týmy efektivní, potřebují mít u pracovníků zastoupené oba styly.
Čím více jsou si členové týmu podobní ve svých charakteristikách, tím méně dochází k rozporům a nesrovnalostem, ale tým tíhne k jednomu způsobu řešení úkolů.
Čím větší jsou rozdíly, tím více to klade nároky na toleranci, ale potenciál skupiny řešit široký okruh problémů roste.
Pokud jsou jednotliví členové dlouhodobě a důsledně nuceni chovat se odlišně od svého preferovaného stylu, vyvolává to stres, snižuje výkonnost, často to znamená odchod z organizace.
Oba typy se dokáží se do určité míry a při vysoké motivaci přizpůsobit situacím, které vyžadují ten druhý způsob řešení problémů.
A tak se ADAPTOŘI naučí přinášet nové podněty, pokud musí a jsou o to požádáni, vystoupí ze svých zaběhnutých kolejí aj. A podobně se INOVÁTOŘI naučí dodržovat systém, respektovat procesy, více cenzurovat své nápady aj.
Nicméně stále platí to, že je to „dřina“, stojí to energii a úsilí a při první možnosti sklouzáváme k pohodlnosti. Čím výraznější je preference jednoho nebo druhého stylu, tím větší je námaha na změnu a menší pravděpodobnost dlouhodobé změny a přínosu.
Pokud chceme pracovat s touto charakteristikou, je nezbytné si uvědomit uvedené rozdíly, pojmenovat je, ukázat si jejich výhody i rizika.
Při výběru nových zaměstnanců se zaměřte i na tuto dimenzi. (Lze ji poměrně přesně měřit.)
Při vzdělávacích procesech a týmové práci upozorněte své pracovníky na tuto dimenzi a na toleranci k ní. Dobrý tým potřebuje oba typy.
Při rozporech v týmu zvažte, zda právě tento rozdíl v řešení problémů není příčinou.
Hledejte komunikátory do svých týmů.
Inovátoři, především v zaběhnutých systémech organizace, jsou často problémoví spolupracovníci.
Adaptoři jsou efektivní a většinou dobře pracují v týmech, spontánně nepřinesou nové.