Komunikační a další měkké dovednosti, které mistrům ve výrobě chybí, však nejsou jedinou příčinou problémů na pracovišti.
Setkali jsme se například s jednou menší výrobní firmou, která poměrně rychle objemově vyrostla (ze 120 na zhruba 240 pracovníků). Počátečním evidentním problémem bylo, že mistři se nezvládali domluvit s operátory a dokonce ani mezi sebou a výroba vázla.
Postupně, jak jsme s nimi v rozvojovém programu společně procházeli jednotlivými základy komunikace a rozebírali práci s podřízenými i schopnost spolupráce, jsme zjistili, že zakopaný pes zdaleka nespočívá jen ve schopnostech mistrů…
Ani jejich nadřízení - vedoucí výroby - nekladli dostatečný důraz na vlastní práci s lidmi a v podstatě jen hasili vznikající problémy. Mistrům pod jejich vedením chyběla podpora. Konkrétně postrádali především zpětnou vazbu a pochvalu ve chvíli, kdy se něco podařilo.
Mistři by se přitom sami měli cítit být součástí managementu a vnímat, že ze své pozice napomáhají firmě utvářet hodnoty, díky nimž je konkurenceschopná na trhu. Zkrátka by společně s vedením i vlastními podřízenými pracovníky měli táhnout za jeden provaz. A v tom by jim samotný top management měl být oporou.
Problém je tedy nutné řešit komplexně a vnímat spolupráci a komunikaci jak horizontálně, tak vertikálně. Zkrátka v případě komplikací jen nevylévat vodu z lodě, pokud je potřeba opravit díry.
Dostáváme se tím i k samotnému jádru problému, proč firmám chybí kvalifikovaní pracovníci do výroby. Myslím, že odpověď vám bude po přečtení článku poměrně jasná: vždyť kdo by chtěl nastoupit do firmy, jejíž vedoucí ani neumí práci druhých ocenit, lidé spolu navzájem nekomunikují, nespolupracují a v důsledku toho stoupá tlak na pracovní výkon, roste chybovost, nehodovost a vznikají další rizika? Do firmy, kde mistři podceňují práci s lidmi nebo jí nejsou schopni.
Nepodceňujte proto rozvoj výrobních mistrů, kteří sice jsou ve firmě mezičlánkem, zato velmi významným a mají velkou moc ovlivnit produktivitu a náladu ve firmě i její budoucí prosperitu.