Nejsnazší je poučit se, jak to dělá příroda. Zpětná vazba je naprosto běžným a základním mechanismem, který slouží k udržování rovnováhy na jedné straně a k růstu a adaptaci na straně druhé.
Je využíván neustále, nikoliv jednou nebo dvakrát za rok. V tom je jeho síla. V jemnosti a vytrvalosti.
Kdykoliv se vztah odchýlí od rovnováhy, zasáhne zpětná vazba. S citem, ale důsledně. Kdykoliv tedy vnímáme sebemenší nespokojenost s chováním druhého, je třeba reagovat.
Obvykle nám v tom brání strach, protože převažující komunikační vzorce mají silný potenciál zažehnout konflikt a situaci spíše zhoršit.
Abychom dokázali jednoduše a ihned reagovat, potřebujeme vytvořit nové komunikační návyky, které významným způsobem sníží riziko neporozumění.
To není nemožné. Návod na funkční zpětnou vazbu, která prohlubuje mezilidské vztahy a posiluje atmosféru spolupráce a vzájemnosti, je snadný.
Stačí reagovat vědomě, nikoliv automaticky. Obvyklou kritiku či hodnotící výrazy je užitečné nahradit popisným jazykem, poté jasně a s plnou odpovědností popsat vlastní vnitřní reakci na chování druhé osoby a naprosto konkrétně požádat o to, čím by ten druhý mohl pomoci k mé spokojenosti.
Místo odsudku, který stimuluje pocity viny, nastupuje popis a jasnost toho, co a proč mě trápí. Místo vynucování poslušnosti je prosba o pomoc.
My lidé máme vrozenou potřebu navzájem si pomáhat, protože jsme díky své osobní jedinečnosti na sobě závislí. Již u malých dětí je patrné, že jejich ochota vyhovět roste geometrickou řadou, pokud se pro to mohou rozhodnout naprosto svobodně, bez obav z nepříjemných následků v podobě výčitek či jiného trestu.
My dospělí fungujeme na stejných principech. Tlak a vynucování vyvolávají odpor a rezistenci vůči jakékoliv změně. Cesta k úspěchu v pracovních i jiných vztazích vede přes naprostou upřímnost vyjádřenou jasně, konkrétně a s plným respektem k potřebám druhého.
Návod je jednoduchý, ale přenést ho do každodenního života si žádá trénink. Naše kulturní návyky jsou totiž obvykle zcela opačné.