Odpovědnost zaměstnance podle zákoníku práce
Je-li finanční ředitel v postavení zaměstnance, je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí však přesáhnout částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného hrubého měsíčního výdělku.
Toto omezení naopak neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo po požití návykových látek. Zaměstnanec dále odpovídá za škodu způsobenou ztrátou svěřených věcí a má-li uzavřenou dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.
Povinnosti a odpovědnost člena orgánu obchodní korporace
Jinak však vypadá odpovědnost finančního ředitele jako statutárního orgánu obchodní korporace, protože výkon funkce statutárního orgánu obchodní korporace je spjat s větším rozsahem povinností, než jaké plynou zaměstnancům ze zákoníku práce.
Jde především o povinnost člena orgánu vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře, neporušit zákaz konkurence, povinnost jednat v souladu se zájmy společnosti apod.
Standard péče řádného hospodáře vychází z požadavku potřebné odbornosti statutárního orgánu, která spočívá ve znalostech, zkušenostech a dovednostech. K tomu přistupuje požadavek loajality vyjadřující jednoznačnou preferenci zájmů korporace před vlastními osobními zájmy.
Poruší-li člen statutárního orgánu při výkonu funkce výše uvedené povinnosti, je povinen společnosti nahradit způsobenou škodu. V doktríně zatím převažuje názor, že se jedná o povinnost smluvní a její porušení vede k objektivní odpovědnosti s možností liberace, tedy zbavení odpovědnosti.
Tento druh odpovědnosti lze přirovnat odpovědnostnímu konceptu nazývanému v Rakousku „Gefährdungshaftung“ (odpovědnost za ohrožení), jelikož liberační důvody jsou aplikovatelné jen zřídka (je-li škoda způsobená zvnějšku vyšší mocí, vlastním jednáním poškozeného nebo neodvratitelným jednáním třetí osoby).
Nenahradí-li člen statutárního orgánu korporaci škodu a třetí osoba se nedomůže plnění závazku na společnosti, bude člen tohoto orgánu ručit věřitelům společnosti za splnění závazků celým svým majetkem.
Povinnosti v souvislosti s vedením účetnictví
Finanční ředitel mimo jiné odpovídá za vedení účetnictví společnosti. V této souvislosti je nutno upozornit na okruh listin povinně zakládaných do sbírky listin rejstříkového soudu. Jedná se o dokumenty ekonomické povahy jako např. výroční zprávy, řádné, mimořádné a konsolidované účetní závěrky, zprávy auditora o ověření účetních závěrek a zprávy o vztazích mezi propojenými osobami.
Při nedodržení této povinnosti hrozí společnosti pokuta ze strany rejstříkového soudu až do výše 100 000 Kč. Při opakovaném porušení této povinnosti může rejstříkový soud teoreticky zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací.
Podle zákona o účetnictví hrozí společnosti také sankce ze strany finančního úřadu. Jedná-li se o přestupek nezveřejnění účetní závěrky nebo výroční zprávy či neuschování účetních záznamů, hrozí sankce do výše celkem tří procent hodnoty aktiv.
Jde-li o přestupek nesestavení účetní závěrky, nevyhotovení výroční zprávy v zákonem požadovaných případech či nevedení účetnictví, lze uložit pokutu až celkem do výše šesti procent hodnoty aktiv.
Insolvence a odpovědnost za úpadek korporace
Nachází-li se společnost v úpadku, odpovídá její management za podání insolvenčního návrhu. Manažeři jsou povinni podat insolvenční návrh nejen při platební neschopnosti, ale i v případě předlužení (společnost je schopna plnit své splatné závazky, ale souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku a nelze předpokládat, že bude schopna pokračovat v podnikání).
Při nepodání nebo opožděném podání insolvenčního návrhu odpovídají členové statutárních orgánů za způsobenou škodu přímo věřitelům. Škoda nebo jiná újma spočívá v rozdílu mezi zjištěnou výší přihlášené pohledávky a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky skutečně obdržel.
Soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen statutárního orgánu ručí za splnění povinností společnosti v úpadku, pokud věděl (měl a mohl vědět), že obchodní korporaci hrozí úpadek a neučinil vše potřebné a rozumně předpokládatelné za účelem odvrácení úpadku.
Stejně tak je v takových případech povinen vydat, na výzvu insolvenčního správce, veškerý prospěch, který získal v souvislosti s výkonem funkce, a to za období dvou let zpětně od právní moci rozhodnutí o úpadku korporace.
Trestní odpovědnost fyzických osob
Za spáchaný trestný čin jsou odpovědné primárně jednotlivé fyzické osoby, které svým jednáním naplnily skutkovou podstatu trestného činu. V českém právním řádu ovšem platí zásada souběžné nezávislé trestní odpovědnosti fyzických a právnických osob, tedy za konkrétní trestný čin může být odsouzena fyzická a současně i právnická osoba, které se toto jednání přičítá.
V konkrétní souvislosti se bude zpravidla jednat o trestné činy hospodářské a proti majetku, jejichž skutkové podstaty úzce souvisejí s činností člena orgánu nebo zaměstnance právnické osoby.
Typicky půjde o trestné činy jako porušení povinnosti při správě cizího majetku, poškození věřitele, zvýhodnění věřitele, způsobení úpadku, zpronevěra, neoprávněné užívání cizí věci, podvod, legalizace výnosů z trestné činnosti nebo přijetí úplatku, podplacení a nepřímé úplatkářství.
Trestní odpovědnost právnických osob
Od roku 2012 je v českém právním řádu zakotven institut trestní odpovědnosti právnických osob. Právnická osoba podle právní nauky nedisponuje vůlí ani schopností právně jednat, zákon proto zavedl tzv. přičitatelnost, na jejímž základě lze jednání fyzické osoby přičítat určité právnické osobě a tím dovodit její trestní odpovědnost.
Trestným činem spáchaným právnickou osobou je tak protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, pokud tak jednal její statutární orgán, člen statutárního orgánu, osoba ve vedoucím postavení, zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení, a to při plnění pracovních úkolů.
Po novele účinné od 1. prosince 2016 platí, že právnická osoba se trestní odpovědnosti zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Právnické osoby se tak mohou na základě svého aktivního přístupu a včasné prevence zprostit své trestní odpovědnosti.
A Thomas Rechberger dodává: „Je už na každé společnosti jak ucelený systém interních firemních opatření a postupů pro prevenci má, jak detekuje a reaguje na případná trestněprávní jednání. Každopádně tento systém by měl být součástí její firemní kultury.“