Nedávné vládní rozhodnutí, týkající se zvýšené zodpovědnosti zaměstnavatele za obtěžování, vyvolalo rozruch mezi britskými zaměstnavateli. Zaměstnavatelé budou souzeni za skutky svých zaměstnanců v rámci jejich pozice, ať už budou oběti spolupracovníci nebo třetí strana.
“Harašení“ ale nemá ucelenou definici. Obecně se bere jako nechtěné chování, které je urážlivé a neakceptovatelné. Objevují se obavy, že zaměstnavatelé budou na základě nové legislativy čelit opakovaným, nepodloženým a spekulativním žalobám.
Podle zákona z roku 1977 mají oběti právo požadovat po zaměstnavateli náhradu újmy způsobenou obtěžováním, mimo jiné i přesto, že se může jednat o situaci, kterou bylo těžké předvídat a předejít jí. Na rozdíl od pracovního úrazu totiž není nutné, aby oběť měla pro své tvrzení zdravotní důkazy.
Jak se vyhnout soudu
Kroky jsou zhruba stejné jako pro prevenci a jako součást antidiskriminační strategie zahrnují:
- proškolení manažerů tak, aby dokázali lépe odhalovat vydírání nebo podobné praktiky a případně dokázali usměrnit chování potenciálních problémových zaměstnanců,
- jasné definování neakceptovatelného chování,
- sledování fluktuace, jenž také může naznačit výskyt problému,
- bezodkladné prošetření a nezlehčování stížností.
-av-