dokonce chlubí tím, že zvládá multitasking. Přesvědčte se sami, jak je to s multitaskingem vašich úkolů – spočítejte např. současně příklady 4x74 a 288:4…
Nejspíš jste spočítali první příklad a potom až druhý, pokud tedy nejste matematickými výjimkami, jako jsou někteří autisté. Dva úkoly, u kterých je třeba rozhodovacího procesu, není možno současně vykonávat. Každý náročný a nový úkol vyžaduje vědomé konání.
Pokud neustále hledáte své brýle, léky, klíče nebo zapomínáte deštníky, tužky, PC kabely, ovladače prezentací či mobilní telefony na schůzkách, tak je tomu proto, že nekonáte vědomě. Mé doporučení: když po schůzkách opouštíte místnost, než projdete dveřmi, tak se zastavte.
Projděte si hlavou, jestli vše potřebné máte. Když odkládáte nějaké předměty na neustále různá místa, myslete dopředu, že toto místo můžete zapomenout. Nastává fáze vědomého konání a zapojení emocí. To posiluje vzpomínku na daný předmět. Řekněte si pro sebe vědomě například: „Na komodu odkládám své brýle.“
V mé profesi se setkávám s ohromným množstvím lidí různých profesí a tak mám možnost se účastnit i řady velmi zajímavých diskusí či rozhovorů. Je ale škoda, že se mi neustále potvrzuje, že se lidé v rozhovorech více soustředí na své
myšlenky než na to, co říká protějšek.
Aktivní poslouchání je základ komunikace a je to také základní kámen dobré paměti. I výborný leader je osoba, která vedle dalších kvalit, umí skvěle naslouchat. Naslouchat znamená umět se koncentrovat. Pro nejdůležitější rozhovory a rozhodující jednání doporučuji najít si čas, kdy máte tzv. koncentrační píky (z angl. peak – vrchol). U většiny lidí to bývá mezi 09:00-11:00 hodinou dopoledne.
Určitě jste již zažili situaci, kdy máte pocit, že jste si toho na sebe vzali přespříliš (co do množství úkolů). Pomalu přestáváte zvládat. Tento stav může každé individuum vyhodnotit a vnímat různě. Někdo s chladnou hlavou začne konat a řešit tuto situaci, jiný jedinec tento stav označí slovem „stres”. Jeho hlava téměř přestane fungovat a tělo se zaplaví stresovými hormony. Naše mysl přestává být kreativní a naše paměť začne bojkotovat a začne nabízet tzv. blackout.
Velmi osvědčené cvičení v takovýchto situacích je velmi jednoduché. Podstatou je střídání napětí s uvolněním, vychází se z jógy. Spojte si např. prostředníček s palcem u obou rukou a střídavě je silně stlačte (na 2-3 sekundy) a pak povolte. To opakujte minimálně po dobu 30 sekund.
Pokud možno, najděte si pro toto cvičení klidnější prostor, kde nebudete rušeni. Velmi brzy pocítíte, že se vám začne ulevovat a mysl začne opět fungovat. U cvičení dbejte i na hluboké dýchání do břicha.
Pracujte na pozitivním vnímání dne. I přes veškeré trampoty a problémy, ať už v zaměstnání nebo v privátním životě, hovořte k sobě s láskou a úctou. Kritické myšlení by mělo zůstat, ale nesnižujte zbytečně své sebevědomí.
Pozitivita a humor je nakažlivá a právě v dnešní uspěchané době, často se zachmuřenou tváří, bychom měli přiložit ruku k dílu, abychom vytvářeli pozitivní prostředí. Tam, kde je pozitivní pracovní atmosféra, uvolní se mysl. Ta je pak inovativnější a paměť si bude libovat v množství nových uložených informací.
Mé doporučení: Ode dneška prokládejte den úsměvem. Uvidíte, že vám jej lidé budou opětovat a paměť vám nabídne hezké: „ANO, to mám ráda“.