Na úvod si ujasněme pojmy. Mobbing je forma šikany, která je cíleně zaměřena na „vyhlídnutou“ osobu. Nemusí se přitom jednat čistě o individuální akt, kdy jeden člověk systematicky šikanuje svého spolupracovníka. Často se jedná právě o skupinovou aktivitu, tzn. několik zaměstnanců cíleně šikanuje vybraného kolegu. Oproti tomu Bossing je zákeřnější forma, kdy nadřízený pracovník šikanuje své podřízené. Způsoby, jakými se tak děje, si popíšeme dále.
Co ti na mě vadí?!
Důvody pro šikanu na pracovišti mohou být různé. Skupina pracovníků nebo jednotlivec si může vybrat kolegu, kterého vnímá jako nejslabší článek. Mají pocit, že jim společnou práci kazí, že je brzdí nebo například nesouhlasí s jeho názory a postoji. Může jít také o závist, že kolega byl povýšen, anebo nenávist, protože třeba upozornil na nějakou chybu apod. Často bývá důvodem vnímaná nespravedlnost mezi zaměstnanci.
Impulzem pro šikanu bývá také situace, kdy se například zaměstnanec dožaduje práv, aby nemusel dělat něco, co není součástí jeho sjednané práce. Nechce podepsat cíle, za něž má být zodpovědný, avšak jsou podle něj nereálné, nebo nechce z donucení komunikovat lživé informace či dělat věci, které jsou na hraně zákona, případně už za ní. I takové situace se dějí...
Cílem šikany je pak většinou snaha o to, aby šikanovaný kolega nátlak neustál a dal výpověď. V případě šikany „shora“ pak také výpověď bez toho, aniž by zaměstnavatel musel vyplácet odstupné.
Ano, toto je šikana
Kolegové se spiknou a začnou šířit o člověku pomluvy, případně ho zesměšňují, vysmívají se anebo očerňují za odvedenou práci. Jakmile vstoupí do místnosti, najednou se rozlehne ticho nebo se na pracovišti tvoří skupinky, které se náramně baví, patrně na účet šikanovaného. Tento tlak je opakovaný, dlouhodobějšího charakteru. Pokud je skupinka hodně rafinovaná, šikanovaný vlastně ani zpočátku neví, co si o takovém chování myslet. Domnívá se, že něco dělá špatně, nechápe důvody.
Ze strany nadřízeného jde většinou o ještě náročnější disciplínu. Šikanovaný pracovník je totiž v méně výhodné pozici a jeho šéf může postupně zesilovat na intenzitě různých praktik, většinou zadáváním úkolů, které jsou nesplnitelné nebo nesmyslné. Nezřídka například nařizuje přesčasy, kdy ví, že jde dotyčný třeba do divadla, dělá problémy se schválením dovolené nebo třeba posadí podřízeného na znevýhodněné pracovní místo, kde například táhne, je zima nebo naopak, celý den svítí slunce. Případy, kdy šéf kontroluje každý detail, vrací hotové úkoly k přepracování, manipuluje, dává nepřesné zadání nebo nekompletní podklady a následné obviňuje z chyb také nejsou výjimkou.
Konstruktivní zpětná vazba není šikana
O šikanu se nejedná, pokud se vedoucí pracovník dožaduje výsledků v předem sjednaném termínu a nelíbí se mu nekompletní, „odfláknutá“ práce nebo pokud zaměstnanec udělal (objektivně) chybu a nadřízený od srdce řekne, co si o tom myslí. Tomu se říká konstruktivní zpětná vazba, kterou nelze se šikanou zaměňovat. Toto téma by nicméně vystačilo na samostatný článek...
Nedejte se!
Pokud máte podezření, že vás ve firmě někdo z kolegů šikanuje, doporučuji si nejdříve ověřit, zdali to vnímáte opravdu objektivně. Zajděte za HR oddělením, anebo za šéfem, kterému věříte a má charakter (tzn. on není tím, kdo na vás uplatňuje Bossing). Juniorní specialisté vám pravděpodobně nebudou schopni pomoci. Případně své pocity konzultujte s někým dalším, kdo má přehled o situaci na pracovišti a komu důvěřujete, že této informace nezneužije.
Obecně doporučuji hledat pomoc nejdříve uvnitř společnost. Ve firmách existují také „schránky důvěry“ a ve větších korporacích mají tzv. ombudsmana, který podezření prověří. Někde může pomoci interní audit. Připravte se na to, že budete muset vaše podezření dokázat, a to zcela konkrétně. Konkrétně znamená mít svědky, což bývá komplikované, protože kolegové se budou bát o práci. Popřípadě je potřeba doložit písemné podklady, různé výhružné maily apod.
Osobní příklad
Sama jsem byla svědkem šikany, kdy si jeden šéf políčil na svého podřízeného a systematiky ho šikanovat (a možná ho šikanuje dodnes). Problém byl, že i když všichni kolem to viděli a radili kolegovi, že si to nemá nechat líbit a nabízeli mu pomoc, nakonec vyhrála hypotéka.
Chápu, že stát se hrdinou je možné, pokud jsme schopni se uživit i jinde (nebo jinak) a máme našetřeno i pro případ, že o práci přijdeme. Nechat se ale ponižovat a chodit do práce jen pro to, že platím nějaký dluh, není dlouhodobě udržitelné. Hypotéka je většinou na desítky let a nechat se dlouhé roky šikanovat není snad v mentální kapacitě nikoho.
Tento šéf samozřejmě ví, že může šikanovat dál. Nicméně kolik mu povolíme, tolik si také dovolí. Někdy je účinnější a pro člověka zdravější, když odejde se vztyčenou hlavou, popř. rozehraje hru „kdo s koho“, v případě, že na to má nervy. Já osobně bych neutíkala.
Pokud svoji práci odvádíme dobře, nikdo vás nemůže vyhodit bez důvodu, i kdyby se snažil sebevíc. Pokud půjdete do boje, najděte si dobrého právníka a bojujte. I kdybyste měli skončit u soudu. Uvidíte, že se vám nakonec uleví. Hlavně si zachováte tvář, získáte sebevědomí a další práci si najdete daleko lepší!