1. Omezený rozsah lidské pozornosti
Jedním z důvodů, proč rozdělit kurz na krátké samostatné sekce, je, že lidé mají relativně krátké rozpětí pozornosti. Nemluvím nutně jen o teoretické schopnosti člověka po určitou dobu se soustředit na jediné téma. Jednoduše mluvím o množství souvislého času, který jsou lidé prakticky ochotni nebo schopni věnovat virtuálnímu vzdělávání. Vzhledem k nabitému programu většiny lidí může být obtížné obětovat online tréninku jeden dva dny nebo třeba jen i čtyři hodiny. Kdežto dvou až tříhodinová lekce mnohem snáze zapadne do běžného harmonogramu.
Moderní studie prokazují, že díky množství informací, které zpracováváme v každodenním životě, se doba, po kterou jsme schopni věnovat něčemu plnou pozornost, zkracuje. Studie společnosti Microsoft z roku 2015 přinesla několik alarmujících poznatků ohledně vývoje lidské pozornosti a zjistila, že průměrné rozpětí pozornosti dnešního člověka je asi osm sekund, což je méně než u akvarijní rybky.
Bez ohledu na časový rozsah školení, je jasné, že školitel má jen pár sekund na to, udělat dojem. I proto by se měl neustále zaměřovat na naplňování cíle vzdělávání a zaujmout účastníky natolik, že udrží pozornost při celém výkladu. Ale ať to moc dlouho netrvá, protože jednou z lektorských dovedností je i schopnost práce s časem a umění v rozumnou chvíli skončit, a to dle nepsaného zákona pedagogické hygieny znamená ideálně dříve, než se začnou posluchači nudit, usínat anebo neřízeně svačit či odcházet z výuky pod záminkou vyprazdňování.
Pokud potřebujeme online školení „natáhnout“ kvůli většímu objemu látky a zároveň nechceme zabít účastníky PowerPointem, je vhodné využívat dostatek vizuálů, interaktivních prvků, působivého tónu hlasu a stylu přednesu. I přesto bude obtížné dosáhnout vysoké úrovně pozornosti a zájmu po delší dobu. Pamatujte si, že dobrý lektor je kreativní. Na výuku je sice řádně připraven, ale nebrání se improvizaci.
2. Smysl pro pokrok a potřeba uznání
Dalším důvodem, proč mít online kurz ve formě několika kratších volně navazujících seminářů, je fakt, že v lidech je zakotvena určitá touha po viditelném úspěchu a potřeba uznání. Když účastníci kurzu zažívají pocit vítězství z absolvování jednotlivých dílčích vzdělávacích modulů, dodává jim to chuť do další práce na svém rozvoji. Postupný a hmatatelný pokrok v učení člověka motivujek dalšímu sebevzdělávání a v obecnější rovině mu dodává i pocit osobní spokojenosti.
3. Aktivita, samostatnost, tvořivost a touha po objevování
Dodnes vzpomínám na přednášky profesora Maňáka, jednoho z významných představitelů současné české pedagogiky, jak nám učitelům, budoucí naději národa, vtloukal do hlav důležitost podporování vrozené aktivity dítěte, rozvíjení jeho samostatnosti a kreativity.
Pokud rozdělíme výuku určitého uceleného tématu na smysluplné dílčí etapy a současně mezi nimi zachováme dostatečné časové rozestupy, podpoříme tím základní vlastnosti živé hmoty a vytvoříme úrodnou půdu pro naplňování lidské potřeby zkoumání a objevování.
Pokud předáváme účastníkům komplexní, obsahově vydatné téma, je na místě dlouhodobý trénink. Za dvě hodiny těžko někomu vysvětlíte, jak funguje složitý stroj, jak spravovat projekty nebo jak se animuje ve 3D či řídí firma. Pro virtuální vzdělávání se však jednoznačně vyplatí výuku rozdělit na několik samostatných částí, například po třech hodinách, které studenti absolvují v horizontu několika týdnů s minimálním rozestupem jeden až dva týdny.
Tím pádem, po každé lekci účastníci neodejdou se vším, co potřebují k danému tématu vědět, což v nich podněcuje přirozenou zvědavost, aktivitu a touhu po objevování. Když budou muset na další etapu výuky čekat, trochu je tím podusíme, ale zároveň jim děláme velmi cenný prostor pro samostatné zkoumání a vlastní objevování. Takto nabyté znalosti mají totiž pro lidský mozek zcela jinou kvalitu udržitelnosti i hloubku pochopení. Inu, jak praví léty prověřená moudra našich předků: „Není nad vlastní zkušenost.“
Pokud to látka umožňuje, dejte tedy prostor pro individuální práci mezi jednotlivými moduly a pomozte tak studentům samostatně objevovat informace a dospět k dílčím poznatkům a závěrům.