Pak je tu malá skupina kategorických lidí. Myšlení a emoce jsou pro ně dvě různé kapitoly učebnic obecné psychologie, mezi nimiž je ještě několik jiných kapitol. Emoce totiž vždy někomu či něčemu straní a opravdové myšlení, stejně jako etika, musí být nestranné. Dle nich je názor stěží projevem myšlení.
Pro ty z vás, kteří jste důvěřivější, přemýšliví stejně jako lidé myslící v kategoriích, ale méně rigorózní, chci říci, že není možné být racionální bez emocí; že pozitivní myšlení nejsou růžové brýle, že do pozitivního myšlení patří i smutek, zklamání a že existují i morální emoce. Pozitivní myšlení tedy není žádný biedermeier.
Pozitivní myšlení v sobě shrnuje nejen emoce a myšlení, ale také i konání. Má tři podstatné rysy:
- Myšlení od konce
- Myšlení v alternativách
- Myšlení směřující k řešení
Myšlení od konce znamená myslet dobré konce. „Být člověkem znamená být stále stavěn před volbu… Člověka činí člověkem právě to, že se musí na dobro tázat,“ napsal v jedné své knize filozof H.-G. Gadamer. Dobrý konec nemusí mít happy end a není propagandou, po které jsou všichni přesvědčeni, že to dopadlo tak, jak jsme si přáli, nehledě na realitu. Ani nemusí mít parametry užitku, který je patrný v krátkém čase. Začít myslet od dobrého konce znamená se ptát: „pro co to chci“, „na čem mi záleží“, „co přitahuje mou pozornost“.
Myšlení v alternativách vyjadřuje, že zlo je nedostatkem dobra, tma nedostatkem světla, smutek nedostatkem radosti. Toto augustinovské uchopení je v tomto překonáním polarizace „buď - anebo“. Takto můžeme přemýšlet o radosti, která má kořeny ve smutku. Podobně můžeme uvažovat o pochybnostech, které jsou nezbytné pro pravdivost. Jednou z technik myšlení v alternativách je například přerámování (to je ten obvyklý příklad s poloprázdnou a poloplnou skleničkou). Jestliže máme „konec“, tak myšlení v alternativách hledá k němu různé cesty. Do myšlení v alternativách patří i zvědomění a zvýznamnění, že druhý je jiný.
Myšlení směřující k řešení má svůj konativní rozměr, což znamená nejen o tom filozofovat, ale konat. Jestliže máme „konec“, „alternativy“, tak potřebujeme začít, třeba tím, že si naplánujeme první a druhý krok. Řešící myšlení je odpovědné a hledá odpovědi a činy na otázku: „Co dělat?“.
Tři podstatné rysy nemusí být lineární (nejdříve jedno, pak druhé), obvykle jsou „najednou“. Pozitivní myšlení není garancí dobrého výsledku, není ani synonymem optimismu.
Optimista není šťastnějším než pesimista
Toho si už dávno všimnul Seneca, když v pojednání O hněvu konstatoval, že hněvivci jsou spíše optimisté nebo idealisté, kteří jsou často zklamáni, což těžko snášejí. Ovšem i hněv patří mezi přirozené emoce. Problémem se hněv stává, když přetrvává jednostrannost a nerozlišování problému a člověka. A zklamání jsme si zařadili mezi pozitivní myšlení, pakliže v něm netrčíme, nelibujeme si v něm, ale je nám pobídkou k činu, který nám dává smysl.
Na závěr shrnu a zpřehledním východiska:
- Není možné být racionální bez emocí, pozitivní myšlení je plné emocí;
- Pozitivní myšlení nejsou růžové brýle, ale myšlení od konce, v alternativách, směřující k řešení;
- Nadějné myšlení je přesvědčení, že to má smysl, i když to nedopadne dobře.
V současnosti pozitivní a nadějné myšlení potřebujeme stejně jako kritické. Pomáhají nám nebýt jen v reakci či adaptaci, nebýt ve vleku, ale situaci a své dny vytvářet.
Podrobněji a s příklady se můžete seznámit ve virtuálním kurzu nebo v knize Čtyři směry business myšlení.
Na březnovém setkání Business Brunch© na stejné téma budeme více v rozhovoru a v konkrétních situacích a jak si s nimi můžeme poradit pomocí pozitivního a nadějného myšlení. Budeme praktičtí, budeme více v businessu, protože teorie jste si nyní užili až dost. To je omluva i uznání všem, kteří celý článek přečetli. Díky.