Takže se nabízí otázka – co s tím? Pocitům se dá poroučet jen těžko a sami asi víte, jak šíleně plané až nepříjemné jsou některé pokusy okolí nás uklidnit větami „neboj, to bude dobré“. Možná mají pravdu, ale pokud právě teď něco řeším, taková věta mě tak leda… víte co…
Naštěstí existují i rozumnější cesty, než je snaha o prázdné uklidnění. A začnu rovnou zhurta – jednou z nejlepší cest je PRÁCE! Ano, čtete dobře – práce. A pomáhá hned dvěma různými způsoby. Podívejme se na ten první.
To je přece stará vesta, že když se člověk pustí do práce naplno, tak už se do hlavy nevejdou starosti a strach. Je pravda, že jsou problémy, které žádná práce na světě nemůže vyřešit – ale o to tady v tuto chvíli ani nejde. Užitek je v tom, že pokud se celou svojí silou do něčeho pustíme, alespoň na chvíli nám to uleví od starostí.
A navíc máme velkou šanci na bonus – že se nám podaří se unavit a následně budeme i dobře spát. A spánek – to je asi ten největší lék na stres, jaký nám příroda dala. (Kdo mi to nevěří, moc a moc bych Vám doporučila knížku „Proč spíme“ od Mathewa Walkera, který se jako lékař zabývá výzkumem spánku. Tato knížka udělala ve světě revoluci v pohledu na spánek). Na spánek dnes přece nikdo nemá čas, dokonce se s oblibou používá heslo „vyspím se v hrobě“. Ale už se k tomu nedodává, že pokud budete spánek dlouhodobě šidit, tak se tam dostanete dřív, než si myslíte. A zbytečně.
A teď ten druhý přínos práce. Znáte to – jsou věci, na které už jen pomyslet je nepříjemné. Často se takové myšlenky týkají dlouho neřešených problémů a odkládaných úkolů, do kterých se nám nechce. A ta myšlenka je tak nepříjemná, že od ní s největší pravděpodobností utečete. Dnes pro to máme moderní slovo – prokrastinace. Prostě odkládání úkolů. Kdo tohle znáte, tak víte, že jednou největších psychických úlev je udělat nějaký takový dlouho odkládaný úkol – jakkoliv je malý nebo velký. Prostě ho udělat a odškrtnout. Tečka. Úleva. Super. Pocit k nezaplacení.
A právě tohle je další přínos práce, když zjistíte jednu fantastickou věc: s každým zahnaným úkolovým strašákem získáte o kapku víc síly na ty další. Kdo tohle někdy zkusil jako terapii proti úzkosti, strachu a nerozhodnosti, ten vám potvrdí skutečnost, že když začnete, nebudete chtít skončit. Ten přehled odškrtaných, třeba i týdny neřešených úkolů vám přinese úžasný pocit. A pak budete ten pocit chtít zažít zase.
Lidská psychika je citlivý systém, někdy i obyčejná hra se slovíčky na nás má vliv, natož pak cokoliv, co je hmatatelné. A takové odškrtané úkoly a vykonaná práce, to je pro psychiku a sebevědomí, které potřebují posilnit, naprosto mimořádná krmě. Pokud teď cítíte, že vám není zrovna do skoku, pusťte se do práce. Možná vám to teď nepřijde jako velké hrdinství, ale já bych řekla, že právě odhodlat se a začít, v tom je obrovské hrdinství. Jak psal Masaryk – to je to hrdinství práce drobné, nudné.
Přeju vám hodně sil, vaše Hanka Ondrušková (lektorka a trenérka 1. VOX, a.s.)