Syndrom vyhoření pracovníků nezpůsobuje samotná práce, ale především nedostatek respektu a ocenění ze strany vedení. Pracovníci jsou zpravidla pro svoji práci zaníceni, ale jsou-li často ponižováni a případně trestáni za snahu něco změnit, vede to k jejich apatii až k odchodu ze zaměstnání.
Zaměstnanec se ihned po svém nástupu do zaměstnání identifikuje s organizací. Ale také očekává, že bude svými kolegy i nadřízenými respektován jako člen týmu. Potřebuje cítit, že jeho práce má smysl. Je to důležité zejména při práci s klienty, kdy musí pracovníci vystupovat mile. Jsou-li však rozladěni, ubírá jim přetvařování mnoho energie a to urychluje proces vyhoření. Vyhoření snižuje dostatek autonomie, tedy možnost ovlivnit práci na zadaných úkolech.
-jh-