Problém s motivací, neschopnost soustředit se, rozptylování jinými činnostmi. Tyto problémy poukazují na syndrom vyhoření. Mnozí se s nimi setkávali při dlouhodobé práci z domova a doufali, že s návratem na pracoviště se situace zlepší. Průzkumy ale naznačují, že návrat na pracoviště není tak bezproblémový. Poukazují na zhoršení psychické pohody, zvýšení stresové zátěže a zvyšující se počet zaměstnanců, kteří pociťují vyhoření. Odhady odborníků říkají, že zatímco před pandemií bylo syndromem vyhoření ohroženo 20 % zaměstnanců, nyní je to více než dvojnásobek.
Koho vyhoření nejvíce posihuje
Ve vypjaté pandemické situaci doléhala extrémní zátěž zejména na zaměstnance v první linii – zdravotníky, pečovatele, učitele, terapeuty, ale i podnikatele, kteří byli v existenční nejistotě. Nutnost zvládnout nezvyklou situaci a nejen řídit, ale i motivovat tým na dálku a udržet jeho výkonnost, si vybrala daň také v řadách výkonného managementu.
To potvrzují i výsledky dobrovolného testování návštěvníků veletrhu práce Profesia days, u nichž odborníci z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze pomocí dotazníků zjišťovali, na kolik jsou odolní vůči stresovému zatížení a zda se u nich projevuje syndrom vyhoření.
„U zájemců byly zaznamenány převážně mírnější projevy vyhoření, které zatím zvládají – převažovala fyzická únava nad kognitivními a emočními projevy. Překvapivé bylo, že vyhoření se projevilo převážně u vysokoškolsky vzdělaných lidí, z pohledu profesí byly častěji zastoupené pozice manažera, učitele, obchodního zástupce, vědeckého pracovníka, právníka či personalisty,“ představuje závěry zjištění PhDr. Pavel Harsa, vedoucí klinický psycholog VFN Praha.
Zvyšuje se počet odchodů ze zaměstnání
Globální průzkumy také poukazují na zvýšený počet zaměstnanců, kteří dávají v práci výpověď, přičemž jde častěji o ženy. Propočty provedené Texaskou univerzitou v USA ukázaly, že v roce 2021 každý měsíc opouští svá místa 2,5 % zaměstnanců, což v současné situaci, kdy některé obory trpí kritickým nedostatkem lidí, hraje významnou roli.
To má více příčin – první z nich je to, že lidé, kteří se v době pandemie snažili udržet i na místě, které jim nevyhovovalo, se v současné době často rozhodli pro radikální řešení. U žen k tomu přispívá i faktor, že často zastávají hůře placené pozice, a zvažují, zda jim stojí za to pracovat i za cenu, že musejí například platit za hlídání dětí, úklid a další činnosti, které v souběhu s prací nezvládají.
„Navíc po návratu z hromadného home-office se začal projevovat nový fenomén – větší množství lidí má problém s oddělením práce a soukromí. V rámci home-office u mnohých došlo k rozvolnění vnímání pracovní doby, kdy se jim práce často přelévala do večerních a nočních hodin, dokonce přestali oddělovat pracovní dny a víkend. Objevuje se termín digitální nevolnictví, neboť mnozí přijali za své, že by měli být on-line prakticky neustále – a zaměstnavatelé by si měli dát velký pozor, aby se to nestalo součástí jejich firemní kultury,“ říká Michal Novák z Profesia.cz
Wellbeeing jako strategická výhoda
Minimálně zdvojnásobení počtu lidí, kteří pociťují syndromy vyhoření a nárůst množství těch, kteří opouštějí místa, je varovným signálem pro zaměstnavatele, kteří tomuto aspektu zatím nevěnovali pozornost. Profgresivní firmy usilující o pověst dobrého zaměstnavatele již řadu let zpříjemňují pracovní prostředí a soustředí se na to, aby se zaměstnanci cítili na pracovišti co nejlépe.