Abychom získávali odpovědi na tyto otázky, uvažujeme nad náborovými procesy neotřele a nebojíme se zkoušet nové věci a ověřovat jejich efektivitu. To si s námi ostatně můžete zažít i na našem inspirativním vzdělávacím programu Business Brunch, jehož prosincový speciál se zaměřuje právě na Moderní nábor.
Ukázkou toho, jaké netradiční způsoby upgradování náborových procesů volíme, je tajný průzkum, který jsme v loňském roce uspořádali. Pomohl nám ujasnit si, co při výběrových řízeních funguje, co naopak ne a jaký je to vlastně pocit, ocitnout se na chvíli na druhé straně výběrového řízení. Na základě zpětné vazby z našeho utajeného projektu jsme sestavili Desatero dobrého recruitera.
Nikdy nezjistíte, jak se kandidát během výběrového řízení cítí a jak na něj jednotlivé kroky působí, pokud vy sami nejste v jeho kůži. Právě proto jsme se s některými mými kolegy stali na dva měsíce žadateli o práci, rozeslali jsme své fiktivní i reálné životopisy do velkých českých firem a čekali jsme, co se bude dít. Každý jeden postup jsme bedlivě pozorovali, analyzovali a hodnotili. Primárně jsme se však soustředili na to, jak na nás přístup potenciálních zaměstnavatelů působil.
Nevěřil bych, jak negativně mohou působit zdánlivé maličkosti, jako je čekání před pohovorem na opožděnou manažerku (těch 6 minut čekání jsem v dané situaci vnímal překvapivě opravdu jako věčnost), nebo jako je obdržení rozpisu směn místo jakýchkoliv řádných bližších informací o náplni práce. Zajímali jsme se ale i o jednotlivé pozitivní aspekty, které v nás jako v kandidátech vzbuzovaly důvěru, dojem přátelské atmosféry, či pocit opravdového zájmu o naši osobu.
Tyto hrůzné, ale i hřejivé zkušenosti nás poučily a zároveň inspirovaly nejenom k menším i větším změnám v procesu našich výběrových řízení, ale především k sepsání vhodných a méně vhodných postupů v náboru v 10 specifických oblastech. Jedná se o desatero, které by měl znát každý dobrý recruiter.
V článku proto přinášíme tipy a triky, které jsme z průzkumu vyvodili a také bizarní historky, které jsme na vlastní kůži na pohovorech zažili.
Pokud se k vám v posledním roce hlásil pan Vopozdil, Drzý, Prudil nebo třeba paní Žvanilová, nyní víte, odkud vítr vane. Posledním desátým kandidátem jsem byl já sám - Martin Jelínek. S reálným jménem i životopisem.
Kdo je připraven, není překvapen
Aby byl článek kompletní, musíte znát celou celou backstage tohoto projektu. Dočtete se tedy o tom, co jsme museli podstoupit během příprav, abychom byli nejen perfektně připravení na to, co nás čekalo, ale především, jak vše nachystat tak, abychom my i naši tajní kandidáti zůstali opravdu utajenými.
Jak si mám zapamatovat všechny ty informace?
Jako na každý projekt, navíc utajený, bylo třeba se i na náš průzkum náborových procesů náležitě připravit. Řeknu vám, nebylo to opravdu nic jednoduchého. Nechtěli jsme totiž prověřit pouze přístup recruiterů z ostatních firem, plánovali jsme podrobit zkoušce i naše vlastní recruitery. Abychom jim neposkytnuli výhodu a udrželi projekt v tajnosti i před nimi, na vše jsem zůstal sám, pouze se svou kolegyní Terkou.
Vytvořili jsme deset profilů potenciálních kandidátů - vymysleli jsme falešné identity a sestavili konkrétní životopisy. Aby byl průzkum směrodatný a my mohli výsledky porovnávat, všem kandidátům (až na jednu výjimku) jsme zvolili podobnou kariérní cestu. Životopisy se tak lišily pouze jménem, datem narození a trvalým bydlištěm. Není ale nic lehkého vybavit si všechny informace při případném telefonátu tak, abychom nevzbudili případné podezření. Proto jsme každému kandidátovi pomocí našich tiskáren vytvořili individuální složku, kde byly všechny informace pěkně pospolu, čekající pouze na naše přečtení.
A co až nás budou kontaktovat?
Další důležitý krok, který bylo třeba podniknout, bylo zajistit si 10 různých mobilních telefonů s 10 různými telefonními čísly, abychom byli připraveni na případné pohovory po telefonu (dodnes si živě vybavuji ten podezřívavý pohled paní, u které jsem vyzvedával 10 předplacených sim karet a říkám si, co jí asi tenkrát běželo hlavou).
Jelikož nám bylo jasné, že bez telefonické komunikace s potenciálním zaměstnavatelem se žádný nábor neobejde a že 10 zvonících telefonů budeme těžko v panice přiřazovat k fiktivnímu jménu, snažili jsme se být o krok napřed a všechna mobilní zařízení jsme si viditelně pojmenovali tak, aby bylo na první pohled jasné, ke které složce zvonění patří. Když pak jeden z malých elektronických pomocníků zazvonil, stačilo si otevřít příslušnou dokumentaci kandidáta, v níž jsme nalezli veškeré předpřipravené odpovědi na recruiterovy otázky. I tak nám občas kapal pot z čela.
Jaké společnosti spolu s námi tento test nevědomky podstoupily?
Od začátku nám bylo jasné, že je potřeba strategický plán, které společnosti do našeho průzkumu zapojit. Loňský Business Brunch nás navedl, že bychom v rámci strategického myšlení měli myslet nejen na srovnání kladů a záporů jednotlivého výběru firmy, ale především si dopředu vyhodnotit, čeho si přejeme dosáhnout a o tomto cíli neztratit přehled.
Věděli jsme, že nechceme pouze slepě rozesílat životopisy do velkých společností, jimiž byli například Vodafone, O2, Samsung, T-Mobile, Alza, chtěli jsme více. Proto jsme při výběru brali zřetel i například na kontext regionů, ve kterých se sami náboru věnujeme. Pokud při našem náborovém procesu hledáme kandidáty například v Písku, dávalo nám smysl prověřit, jaké možnosti a podmínky jsou nastaveny u dalších velkých zaměstnavatelů právě na Písecku.
V neposlední řadě pro nás bylo důležité sepsat si pravidla, kterých se chceme při průzkumu držet. Hlavním pravidlem pro nás bylo především dodržovat zásady slušného chování. V žádném z náborových procesů jsme nechtěli způsobovat žádné komplikace, proto jsme se všemi recruitery vždy hovořili slušně a pokud jsme se například rozhodli nedorazit na pohovor, řádně a včas jsme se také z pohovoru omluvili.
Pokud bych podobný výzkum chtěl opakovat, určitě bych všechny mnou zastupované kandidáty pojmenoval stejně - Martin. Nejenom, že pro mě bylo velmi těžké a často až nepříjemné reagovat na cizí křestní jméno, ale také bylo těžké ta jména neustále střídat.
Po zhruba měsíci důkladných příprav jsme se konečně mohli pustit do akce. Ale o tom zase v příštím díle.