Stále více firem pracuje s geograficky rozptýlenými pracovními týmy, jejichž členové spolu komunikují telefonicky, e-mailem či prostřednictvím videokonferencí. Pro řízení virtuálních týmů však platí jiná pravidla, než jak je tomu v případě týmů tradičních. V článku na portálu Forbes.com je shrnuje Erin Meyerová, která vyučuje organizační chování na přední mezinárodní obchodní škole INSEAD.
Rozdílné vůdcovství
Zatímco tradiční týmy většinou těží ze silných vůdců, kteří působí jako facilitátoři, virtuální týmy potřebují manažera, který jim poskytne jasně definovaný směr a odstraní z celého procesu jakékoli víceznačnosti. Vůdce virtuálního týmu musí formalizovat jednotlivé role a odpovědnosti, přičemž by měl začít sám u sebe.
Rozdílné rozhodování
Týmy na různých místech pracují různě. Vedoucí mezinárodního týmu by si měl uvědomit, že způsoby rozhodování úzce souvisejí s kulturou, ze které pochází. Globální týmy proto potřebují velmi explicitní popisy toho, jak se bude docházet k rozhodnutím.
Rozdílné budování důvěry
Důvěra získává v rámci virtuálních týmů nový význam – měří se téměř výhradně na základě spolehlivosti. Vůdcové těchto týmů by se proto měli soustředit na vytvoření úzce definovaného procesu, v jehož rámci budou jednotliví členové opakovaně dosahovat specifických výsledků.
Rozdílná komunikace
Virtuální komunikace se většinou potýká s tím, že je pro jednotlivé aktéry méně přesvědčivá. Manažeři, kteří při telefonování či videokonferenci jen sedí u stolu, ztrácejí svou přesvědčivost velmi rychle. Zapojení pohybu může se zněním hlasu výrazně pomoci.
-kk-