V době recese se však prioritou vedení podniků stávají jiné faktory. Péče o zaměstnance jde stranou, manažeři se chápou kalkulaček a zuřivě buší do klávesniček. Nejistými, křečovitými úsměvy povzbuzují své zaměstnance k vyšším výkonům.
Ti však kupodivu nemají chuť učit se novým věcem, nic je nenapadá a na manažera se dívají velmi nedůvěřivě. Mají totiž strach. Strach z toho, aby nebyli propuštěni, jako bylo za poslední týden či měsíc už několik schopných kolegů.
Úkol manažera je v takové situaci velmi obtížný. Jeho posláním je dostat zaměstnance zpět na svou palubu a přesvědčit ho o tom, že společně svou loď z rozbouřených vln vykormidlují. Musí si přehodnotit priority. Brát zaměstnance jako hlavní potenciál své firmy, komunikovat s nimi, zdůrazňovat jim jejich hodnotu a nepostradatelnost pro podnik, v neposlední řadě jim však důvěřovat a nechat vlastní díl zodpovědnosti. Zdroj: RRHH - španělský server pro personalisty Zobrazit přehled článků ze zdroje RRHH