Vyjadřování a mluva těch, kteří vykonávají důležitá rozhodnutí, často prozrazují jejich neochotu vystavovat se riziku a případné kritice. Špičkoví manažeři mají v případech, že musejí čelit obtížným úkolům či nesnadné volbě, tendenci používat mlhavé termíny, aby se vyhnuli odpovědnosti. Používají vyjádření typu: „cítím, mám pocit“ atd… Tato slova však nevyjadřují jasně a konkrétně názor toho, kdo je pronáší, naopak vyznívají neurčitě a nezávazně. Ale člověk, který patří mezi šest nejlépe placených v celém podniku, by měl být schopen něčeho víc, než se jen dělit o své pocity.
Pocit je totiž odvozen od vnitřních dojmů. Je založen na emocionálním vnímání skutečností, může tak být pouhým stavem vědomí. Pocity jsou sice lidské, ale nedá se na ně spoléhat. Slova „předpokládám, myslím či mám za to“ jsou o něco méně neurčitá, mohou však indikovat povrchnost. Příslovce „asi, pravděpodobně“ znějí sice uhlazeně, ale vzbuzují také nejistotu. Použijete-li větu: „Soudím, že bychom měli…“ můžete vyvolat dojem, že nedokážete věci objektivně analyzovat – lze však říci například: „Spočítal jsem si…“
Podobně nekonkrétně mohou působit výrazy: „obávám se, mám podezření, pochybuji o…“ – představují totiž odhad založený na nedůvěře. Podezřívat lze zahradníka, že je vrah. Slůvko „míním“ je také zajímavé, zajímavější by však bylo vědět, co si dotyčný skutečně myslí. Nejefektivnějším přístupem je proto jasně deklarovat výsledky, k nimž mluvčí dojde na základě důležitých a nezpochybnitelných důkazů a faktů.
Article source The CEO Refresher - a U.S. website focused on management