Ve Spojených státech je otázka vyčíslení přínosů ze vzdělávání velice aktuální, protože investice do této oblasti neustále rostou. Důležitá je také informace, jaké ztráty plynou společnosti z neefektivního výcviku. Zaměstnavatelé se proto snaží analyzovat finanční náklady a zisky výukových programů. Vedení každé společnosti si musí především ujasnit, co od výcviku očekává a zda je možno naplnit tato očekávání jinak, než tradičním způsobem.
Finanční přínosy můžeme vykazovat několika metodami. Některé z nich zkoumají následky vynechání výcviku, jiné v sobě zahrnují analýzu záznamů o jakosti. Nejlepší známou metodou je pravděpodobně analýza ekonomické efektivnosti. Obvykle se jedná o zdlouhavý proces, v jehož průběhu se z měřítek produktivity odvozují hodnoty jakosti.
Tento článek naznačuje a ukazuje nedávno vyvinuté přístupy k prokazování přínosů z výcviku. Největší důraz je kladen na přístupy zjišťování návratnosti investic a na popis rozboru nákladů a přínosů z výcviku. Zvláštní postavení mezi modely zaujímá Kirkpatrickův čtyřúrovňový model a další, komplexnější modely – jak pro státní správu, tak pro soukromé organizace.