Autor se v článku zabývá jednotlivými přístupy ke správě znalostí a některé z nich kritizuje. Někteří lidé totiž považují veškerou manipulaci se znalostmi (vytváření, přenos a sdílení znalostí) za správu znalostí. Autor naopak od sebe odlišuje vlastní správu znalostí a jejich zpracování a využívání.
Správa znalostí je v podstatě řízení znalostního procesu, tedy řízení produkce znalostí, jejich integrace a výsledků. Autor dále poskytuje přehled definic pojmu „znalosti“ od různých odborníků. Sám rozlišuje tři typy znalostí:
1. Zakódované struktury ve fyzických systémech (např. DNA), které umožňují přizpůsobení se vnějšímu prostředí,
2. Potvrzené domněnky člověka, týkající se okolního světa (subjektivní),
3. Potvrzené lingvistické formulace.
Autor dále v souvislosti s každým z těchto tří typů uvádí, jak funguje vztah mezi daty, informacemi a znalostmi. Tento vztah se nazývá „životnost znalostí“. Vysvětluje také rozdíl mezi správou znalostí a správou informací (informace jsou nepotvrzené, teprve v rámci určité zkušenosti nebo vztahu s jinými informacemi se z nich stávají znalosti). Tvrdí také, že k úspěšnému procesu správy znalostí je třeba nejprve změnit podnikovou kulturu.
Zdroj: DKMS - Executive Information Systems - správa znalostí