Zájem o správu znalostí má své kořeny právě v tom, že jak firmy, tak i zaměstnanci přestaly očekávat perspektivu celoživotního zaměstnání u jedné firmy. Zaměstnanci se chtějí neustále vzdělávat, ale také počítají s tím, že po určité době z firmy odejdou. Když k tomu dojde, odejdou s nimi i znalosti.
Celoživotní vzdělávání vyžaduje neustálé přizpůsobování se rychle se měnícímu prostředí. Internet umožňuje přístup k obrovskému množství informací, které jsou mnohdy velmi složité. Proto vzrůstá potřeba jejich třídění a dalšího předávání – rozvíjí se komunikační nástroje a nástroje pro spolupráci. Manažeři se také stávají „znalostními pracovníky“ – využívají intranetu, motivují ostatní ke sdílení znalostí a odměňují je a umožňují zaměstnancům nástroje pro další učení.