Obchodní rubriky světových novin jsou plné příběhů o manažerech, kteří dospěli až k sebedestrukci, přestože byli hvězdami na pomyslném nebi byznysu. Tito lidé mají úspěšnou kariéru, nedokáží se však vyhnout okamžiku, kdy se jednoho dne octnou ve slepé uličce své organizace a mohou skončit sesazením na nižší posty nebo dokonce propuštěním. Odborná terminologie označuje tento okamžik jako **vykolejení**, metaforické vyjádření pádu ze správné cesty. Podobně jako vlak však ani člověk nevykolejí plánovaně. Jedná se o náhlé příhody způsobující značné škody, jak jednotlivcům, tak firmám.
Vykolejení je nedobrovolné a nezabrání mu ani zkušenosti či absolutoria prestižních obchodních škol. Na druhou stanu však nepřijde z úplně čistého nebe. Ve většině případů mu lze předcházet, opět na úrovni individuální i organizační. Manažeři tíhnoucí vykolejení mají některé společné vlastnosti, mezi které můžeme zařadit problémy s přizpůsobováním, interpersonálními vztahy, budováním týmů nebo plněním obchodních cílů. Vyhnout se vykolejení tedy mohou, pokud si nejprve přiznají nutnost neustále se rozvíjet. Konkrétně by měli požadovat zpětnou vazbu od zaměstnanců, hledat možnosti dalšího vzdělávání, nebránit se koučování či mentorování a obecně nést odpovědnost za vlastní rozvoj. Organizace, které chtějí pomoci svým manažerům vyvarovat se vykolejení, by pak měly například:
- plánovat a strategicky mapovat rozvoj manažerů,
- nepovažovat za rozvoj vůdcovských dovedností pouze školicí programy,
- budovat firemní kulturu, která bude manažerům pomáhat učit se z vlastních chyb,
- zabudovat zpětnou vazbu do všech organizačních úrovní,
- poskytovat koučing všem manažerům.
-kk-
**Datum vydání:** II/2005
Zdroj: Association of MBAs - portál mezinárodní asociace v oblasti postgraduálního obchodního vzdělávání (MBA)