Řízení provozních rizik (ORM) představuje postupnou metodu rozhodování v situacích, které představují určité bezpečnostní riziko. Na nadřízeném – manažerovi provozních rizik – je, aby naučil zaměstnance správně postupovat při práci. Největším nepřítelem v takových situacích bývá čas – lidé se snaží například opravit chybu co nejdříve, aby mohlo vše zase správně fungovat a neuvědomují si, že „práce kvapná – málo platná“.
Manažer tedy nejprve naučí zaměstnance identifikovat rizika. Často to není problém, protože na přístrojích a zařízeních jsou umístěny výstražné nálepky a štítky. Za jiných okolností však musí dotyčný sáhnout po vlastních zkušenostech, protože jedině díky nim se předejde případnému zničení přístroje.
Další fází je hodnocení závažnosti rizik. Manažer zde musí zaměstnance podporovat k využívání vlastní kreativní představivosti pro lepší představu nejhorších případů, které se mohou stát. Zde opět často naráží na to, že zaměstnanci rizika ignorují a spíše se soustředí na včasné dokončení práce. Je tedy třeba jim neustále připomínat, že zde určitá bezpečnostní rizika existují.
Manažer provozních rizik je často postaven před důležitá rozhodnutí, která mohou maximalizovat výhody a minimalizovat rizika (nebo naopak). Záleží však také na rozhodování jeho podřízených. Ty nejhorší úrazy bývají většinou výsledkem „týmové práce“, kdy se skupina lidí rozhodne určitý úkon provést i přes zjevné riziko. Je proto nutné zavést bezpečnostní opatření a kontroly, které odhalí případné porušení těchto opatření.
**Datum vydání:** VII/2002
Article source ProQuest - ucelená kolekce bází dat zpřístupňující články z periodik