Jednou z odpovědí na měnící se podmínky na trhu je oddělování obchodních funkcí firmy. Těžiště konkurence se přesouvá z integrovaného pojetí funkcí k přizpůsobování produktů a na místo vertikálních struktur nastupují specializované modulární funkční domény. Samostatné obchodní jednotky mají vyšší flexibilitu a citlivost, takže finanční instituce mohou díky nim účinně konkurovat menším, specializovaným hráčům na trhu.
Vývoj obchodních modelů v sektoru finančních služeb si zřejmě vynutí také změnu množiny nehmotných aktiv, protože každý sektor tato aktiva hodnotí jinak. Právě zohlednění různých kategorií bude čím dál tím více rozhodovat o podobě finančního sektoru.
Při zjišťování hodnoty nehmotných aktiv je potřeba vzít v úvahu jednak relativní hodnotu jednotlivých kategorií a jednak i pevná interní měřítka konkrétní firmy.