Dopravní, energetické a komunikační systémy představují základ pro fungování moderní společnosti. Proto se úsilí vědců již řadu let zaměřuje na vylepšování a aplikaci vědeckých principů pro návrh, údržbu a zlepšování těchto infrastruktur. Novým pojmem je v této oblasti řízení rizika.
Pokud jde například o energetické soustavy, bylo vždy nejdůležitějším pravidlem vybudovat dostatečnou kapacitu. Poslední dvě dekády však přinesly zásadní změny, které budou mít dlouhodobé důsledky: revoluce v oblasti informačních technologií a deregulace jednotlivých odvětví (letecká doprava, energetika, nákladní doprava, telekomunikace atd.).
V současné době známe tři způsoby, jak zmírňovat riziko plynoucí z výše uvedených změn:
**1. Prevence rizika** – tradiční přístup, který v sobě zahrnuje sledování možných trendů a uplatňování prahových kritérií,
**2. Rozhodování v podmínkách neurčitosti** – modelování neurčitých výstupů pro každou z alternativ, s přihlédnutím subjektivním i objektivním informacím a k preferencím rozhodující osoby,
**3. Řízení rizika** – přístup zaměřený na kontrolu finančních důsledků neurčitých výstupů, s využitím ekonomických prostředků. Často má podobu obchodování s potenciálními nároky, jejichž vyrovnání závisí na pochopení neurčitých stavových proměnných.
**Datum vydání:VI/2001**
Zdroj: Power Systems Engineering Research Center, Arizona State University - server výzkumného institutu PSERC Univerzity v Arizoně