Vizitky představitelů oficiálních institucí jsou střídmější a omezují se na nejnutnější údaje. Bývají bílé, zobrazují státní znak, pouze jméno a příjmení držitele, funkci a název instituce, případně stát. Služební vizitky diplomatických pracovníků jsou také bílé a obsahují je jméno, funkci diplomata a označení úřadu bez akademických titulů a dalších informací. V posledních letech se hlavně u diplomatů s nižšími hodnostmi objevují i běžné vizitky obsahující běžné údaje jako adresu, telefon, e-mail, internetovou adresu či dokonce mobilní telefon.
Důležité je mít vizitek vždy dostatečný počet, u zahraničních firem případně více jazykových verzí. Jména a místní označení se pochopitelně nepřekládají. Vizitku je vhodné vytahovat z vizitkáře, nikoli ji hledat v kabelce či peněžence. Obdržíme-li od někoho vizitku, je třeba nejprve si ji přečíst a prohlédnout než ji schováme. Je-li na vizitce komplikované jméno, měli bychom se zeptat a ujistit, zda jej dokážeme správně vyslovit. Přijde-li nám jméno na vizitce směšné, smát bychom se rozhodně neměli. Pokud nám úsměv již uniknul, nekomentujme jej. Při jednání se doporučuje mít vizitku před sebou a oslovovat partnera příjmením, případně funkcí či hodností. Jestliže nám někdo dá vizitku, je měli bychom mu dát obratem tu naši. Vizitky vždy podáváme i přijímáme pravou rukou.