- Použití vizuálních pomůcek za účelem odstranění problémů, jako je zapomínání textu prezentace nebo neschopnost používat při projevu správně ruce. Snižuje to pak jejich efektivnost, když jsou skutečně potřeba. - Ponechání vizuálních pomůcek ve stavu, kdy prezentaci dominují. Vedoucím prezentace je přednášející, vizuální pomůcky by jej měly pouze podporovat. - Použití dlouhých seznamů slov či témat ve vizuální podobě. Slova je vždy třeba doplnit o grafy, obrázky apod. - Volba nevhodných vizuálních pomůcek pro daný účel. Výrobní procesy nejlépe znázorní modely a simulace, trendy čárový graf, časové údaje vývojový diagram. - Mluvení směrem k vizuálním pomůckám na úkor obecenstva. Obracet se k publiku zády či dokonce číst vizuální podporu prezentace není vhodné. - Umístění obrazovky do středu pódia. Středem pódia musí být přednášející. Publikum si přišlo v první řadě poslechnout jeho řeč, nikoli prohlédnout obrázky. - Vytváření zmatku. Vizuální pomůcky by měly publiku pomáhat pochopit přednášku, nikoli odvádět jejich pozornost. To, že je dnes jednoduché pohybovat vizuálními objekty nebo měnit jejich barvy ještě neznamená, že je třeba toho využívat za každou cenu. - Přílišné zaplňování stránek. Každá vizuálně prezentovaná stránka by se měla vztahovat k jedinému konceptu, být jednoduchá. Posluchači nemohou studovat složitá vizuální zobrazení a zároveň vnímat přednášku. - Svérázné přeměny a vytváření vizuálních objektů. Přechody mezi jednotlivými vizuálními prvky prezentace by měly působit přirozeně.