Nedoplňujte tomu, koho se ptáte, slova do úst, nedoříkávejte za něj konce vět – svědek je druhá osoba, nikoliv vy. Ptejte se tak dlouho, dokud si nejste jisti, že jste získali od dotyčného všechny potřebné informace, potřebujete-li se dozvědět určitou konkrétní věc, zaměřte dotazování příslušným směrem. Nedávejte najevo, že nevěříte tomu, co vám svědek říká – vede to k přerušení spolupráce a vy se nedozvíte to, co potřebujete. Při zpracování zprávy o rozhovoru pište jen to, co skutečně dotyčný řekl a co opravdu viděl. Nesměšujte jeho názory nebo věci, které slyšel od jiné osoby.
To co se dozvíte, si ověřujte co nejdiskrétněji. Hledejte další důkazy, které mohou tvrzení svědků podpořit, nebo naopak vyvrátit. Nespokojte se jen s oficiálními tvrzeními, hledejte důkazy všude, kde je to možné, ale tak, abyste respektovali podnikovou politiku. Nikdy, opravdu nikdy neuplatňujte přístup „hodný polda a zlý polda“ – to přenechejte Hollywoodu. Nikdy nelžete o tom, co víte nebo nevíte – jde o podobně nesprávný přístup jako v předchozím případě. Vyšetřování není hra a dopátrat se pravdy může být velmi obtížné. Article source The CEO Refresher - a U.S. website focused on management Read more articles from The CEO Refresher