Workholismus souvisí s adrenalinem. Workholici systematicky vyhledávají náročnou práci, ve které mohou svou závislost na adrenalinu využít. Platí to dokonce tehdy, jestliže pracují doma. Zárodky workholismu můžeme pozorovat už u dětí. Nejčastěji jde o děti alkoholiků nebo z nefunkčních rodin, jejichž závislost na práci byla od počátku snahou o převzetí kontroly nad situací, která je nekontrolovaná. Mohou být také produktem rodičů s přehnanými nároky.
Workholici jsou ve výsledku méně efektivní než ostatní pracovníci, protože nejsou týmovými hráči, mají problém s delegováním práce a důvěrou v okolí. Když na sebe berou příliš mnoho úkolů, nemohou být tak dobře organizovaní jako ostatní. Jejich pracovní styly můžeme rozdělit na následující: - Bulimický workholik – má pocit, že práce musí být vykonána perfektně nebo vůbec. - Neúprosný workholik – člověk závislý na adrenalinu do té míry, že si bere více práce, než může kdy vykonat. - Nepozorný workholik – zběsile se vrhá do práce, ale často ji nedokončí, protože o ni ztratí zájem kvůli jinému projektu. - Vychutnávající workholik – pracuje pomalu, přísně metodicky až úzkostně.
Odborníci doporučují workholikům profesionální poradenství nebo terapii v podpůrných skupinách. Na tvrdé práci není nic špatného, je však třeba mít zájem také o ostatní části života, zejména rodinu, přátele a koníčky. Řada firem si bohužel plete workholiky s tvrdě pracujícími, čímž je vede k sebedestrukci. Neznamená to, že by workholismus vytvářely, ale rozhodně jej podporují. Zatím neexistuje příliš mnoho firem, které by workholikům nabízely asistenční programy podobné pomoci zaměstnancům závislým na alkoholu nebo drogách. Workholismus namísto toho odměňují, což je velice nebezpečné.