Příliš přístupní manažeři mohou vytvořit závislost. Jako jedna šéfredaktorka časopisu pro ženy, která byla hrdá na to, že zvládá vysoce náročnou práci i rodinu. Byla dobrým posluchačem a její dveře byly vždy každému otevřeny. Výsledkem však bylo, že trávila v práci stále více času. Její zaměstnanci se na ní stali příliš závislí. Dobří lídři vědí, jak moc jsou závislí na lidech ve své organizaci. Nepoužívají svou moc k dohlížení nad prací, ale budují i loajalitu a respekt, které motivují lidi k dosažení cílů. Avšak závislost je oboustranná záležitost. Čím více je manažer nebo lídr respektovaný a obdivovaný, tím více zaměstnanci cítí potřebu získat jeho souhlas a uznání.
Běžnost přístupu je viděna jako znak důležitosti a akceptování. Pracovníci často předpokládají, že pokud se šéf rozhodne trávit svůj omezený čas s nějakou osobou, pak názory a myšlenky této osoby jsou vysoce hodnotné. To samozřejmě končívá zmocněním se veškerého manažerova času a závislosti na něm. Řešením je zpětné rozdělení odpovědnosti. Lídr si musí promluvit s každým zaměstnancem o jeho hlavních povinnostech, za které odpovídá sám a ve kterých nepotřebuje manažerovy přímé zásahy. Zaměstnanci přijdou na to, že skutečně mnoho rozhodnutí mohou udělat sami bez manažerovy rady. Pak se může lídr zeptat, zda by zaměstnanci sami neviděli určité věci v jeho práci, které by mohl delegovat na ostatní. Každý má nakonec nápad, jak ušetřit šéfovi část práce a tím čas.
-ba-
Zdroj: Fast Company - portál předního amerického magazínu pro manažery