Správa znalostí se objevila v plánech strategických konzultantů a organizátorů konferencí někdy v roce 1995 a na několik let se stala nejmodernějším trendem hned po reinženýringu procesů a řízení kvality. Zprvu odborníci kladli důraz na informační systémy podporující správu znalostí, později se tento zájem přesunul spíše do sféry organizačního rozvoje, správy intelektuálního kapitálu a organizačního učení.
Autor se v článku zamýšlí nad budoucností správy znalostí. Především jej zajímají zdroje znalostí a organizace nové znalostní společnosti. Za zmínku stojí i popis jednotlivých znalostních hnutí a generací KM. Je evidentní, že organizace si své znalosti určitým způsobem spravovaly již odedávna (např. v knihovnách). Konkurenční tlaky a nutnost obstát v tržním prostředí přispěly také ke vzniku disciplíny nazývané Business Intelligence, neboli podnikové zpravodajství.
Co se týče organizačního rozvoje, firmy nejdříve dbaly především na zachycování stávajících znalostí a jejich rozdělování a měření, přičemž vytváření znalostí a učení se taková pozornost nevěnovala. Hlavními iniciátory snah v této oblasti byli lidé z oddělení podnikových financí a účetnictví, ovšem pomalu se začaly rozvíjet i programy, které měly sloužit k evidenci schopností jednotlivých zaměstnanců a jejich analýze. Vytvářením specializovaných znalostních oddělení a funkcí hlavních znalostních manažerů začala tzv. druhá vlna KM.
**Datum vydání:** VII/2002
Zdroj: Knowledgeboard.com - americký portál věnovaný tématu správy znalostí