Odborníci z oblasti psychologie, neurologie či antropologie zkoumají již dlouhou dobu rysy vůdcovských osobností. Doposud však bez větších úspěchů. Jedním z výchozích bodů zkoumání je antropologický předpoklad, že člověk patří mezi tzv. vyšší primáty žijící ve skupinách. Potřebuje znát své přesné místo v hierarchii skupiny a tehdy přichází na řadu boj o moc.
Psychika lídra se začíná pravděpodobně vytvářet v dětství, přesněji v okamžiku, kdy dítě začíná vnímat, co se mu líbí na druhých a co ne. Napodobuje ty, kteří jsou mu sympatičtí, a odmítá nebo se snaží změnit to, co se mu nelíbí. Důležitou roli hrají rodiče. Souvislost mezi rozvojem dítěte a utvářením vůdcovství vedla ke vzniku řady psychologických teorií. Někteří psychologové například tvrdí, že lídři vynikají proto, že v dětství a během dospívání odmítají obecně uznávaný způsob dosahování úspěchu.
Roky výzkumů vedly k popisu velkého množství typů lídrů, mezi které byly zahrnuti osobnosti ředitelů firem, sportovců, představitelů církví nebo armád. Toto vymezení vůdců předpokládá rovnováhu mezi respektováním zavedené normy a odvahou prosazovat změny. Někteří odborníci se domnívají, že větší příležitost stát se lídry nabízejí jednotlivcům s vrozenými řídicími schopnostmi instituce s přísnějšími normami chování. Rozvoj vůdcovských dovedností podle nich zajišťuje podpora soutěživosti v takto uzavřených skupinách.
-kk-