Hranice mezi pilnou prací a posedlostí je mnohdy velmi tenká. Mnozí z nás například pracují v polední pauze nebo píšou na příručním počítači cestou z práce. Pokud však vědí, kdy skončit nebo dokáží zůstat doma, když jsou nemocní, je vše v pořádku.
Workoholici jsou jiní. Pracují každý den a celý týden. Nedokáží ovládat své pracovní návyky a práce má pro ně větší prioritu než jiné věci v životě. Na své práci jsou závislí, protože jim dává pocit důležitosti, který jinde nezískali. Snaží se v práci najít sami sebe. U workoholiků můžeme vysledovat například tyto společné znaky: * neustálý spěch, * neklid a nervozita, * neschopnost přenechávat a rozdělovat úkoly jiným lidem, * mnohdy zanedbávání osobní hygieny.
Workoholismus se dá jen těžko léčit, protože sami postižení jej nepovažují za problém. „Oddanost práci“ se totiž v současném světě velmi oceňuje. V USA již fungují organizace „Anonymních workoholiků“, kde se tito lidé scházejí, aby si o svých problémech promluvili a případně je dokázali řešit.